Aktuálně běží akce 30% sleva. Vybrané produkty najdete v kategorii Jarní výprodej 2025. Na vybrané produkty použijte v košíku slevový kód JARO2025 a získejte extra 30% slevu!
Více
    Registrace
    Domů / Blog / Vzdělání, pěstování je věda / Díl 6. Úvod do hydroponie: Akvaponie

    Díl 6. Úvod do hydroponie: Akvaponie

    V šestém dílu našeho seriálu o různých technikách hydroponického pěstování se zaměříme na akvaponii - unikátní systém, který spojuje chov ryb (akvakulturu) a pěstování rostlin bez půdy (hydroponii) v jeden recirkulační celek. Nebudeme se už vracet k obecným principům hydroponie, které znáte z předchozích dílů. Místo toho se detailně podíváme na akvaponický systém: co k němu potřebujete, jak funguje biologický koloběh živin mezi rybami a rostlinami, jak vybrat vhodné kombinace ryb a rostlin a jak nastavit rovnováhu celého ekosystému. Dozvíte se také, jak akvaponii správně založit a udržovat, na co si dát pozor, jaké pokročilé vychytávky můžete vyzkoušet, a zda se vám takový systém vyplatí.

    Základní vybavení a materiály akvaponického systému

    Akvaponický systém se skládá z několika nezbytných součástí, bez kterých se neobejde. Od nejmenších hobby systémů po velké komerční farmy platí, že potřebujete alespoň tyto komponenty:

    • Nádrž pro ryby: Dostatečně velká nádrž (akvárium, IBC kontejner, sud apod.), kde chováte ryby. Zde ryby žijí, přijímají krmivo a produkují odpad bohatý na živiny. Nádrž musí být z materiálu bezpečného pro ryby a ideálně zastíněná (omezuje růst řas).
    • Pěstební část pro rostliny: Může mít formu záhonu s pěstebním médiem (štěrk, keramzit atd.), NFT trubek nebo plovoucích raftů – v každém případě prostoru, kde rostou rostliny a jejich kořeny přijímají živiny z vody.
    • Čerpadla a potrubí: Vodu je třeba cirkulovat mezi nádrží a pěstební částí. Čerpadlo vhání vodu od ryb k rostlinám a potrubní systém zajišťuje rozvod a návrat vody zpět k rybám. Pomalý nepřetržitý tok či cykly zaplavení a odtoků (v médiových záhonech) udržují koloběh živin v chodu.
    • Biofiltr: Zásadní komponenta, kde dochází k biologické filtraci vody. Poskytuje velký povrch pro kolonii nitrifikačních bakterií, které přeměňují odpadní látky z ryb na živiny využitelné pro rostliny. Biofiltr může být samostatná nádoba naplněná filtračním médiem nebo může jeho funkci plnit přímo pěstební substrát v záhonu. Důležité je provzdušnění biofiltru – nitrifikační bakterie potřebují kyslík, proto se často doplňuje vzduchovací pumpa nebo kámen.
    • Další vybavení: Podle potřeby systém doplňuje aerace (vzduchování) přímo v nádrži s rybami pro udržení dostatku kyslíku, topení či chlazení vody (dle druhu ryb a umístění systému), osvětlení pro rostliny (pokud pěstujete v interiéru bez denního světla) a senzory pro monitoring (teploměr, pH metr, testery na amoniak, dusitany, dusičnany). U menších domácích systémů lze spoustu věcí improvizovat – například mnoho pěstitelů využívá levné nebo recyklované nádoby (plastové sudy, nádrže IBC, staré vany apod.) a tím sníží počáteční náklady.

    Jak akvaponie funguje?

    Rybí nádrž a pěstební část jsou propojeny do uzavřeného okruhu. Ryby ve vodě vylučují odpad bohatý na dusíkaté látky (především čpavek – amoniak). Tato voda je čerpadlem dopravena ke kořenům rostlin (přes biofiltr či pěstební médium), kde bakterie přemění amoniak na dusitany a dále na dusičnany, které už rostliny dokážou absorbovat. Rostliny tak využijí živiny z rybího odpadu k růstu a přefiltrovaná voda se vrací zpět k rybám jako čistší.

    Akvaponie je tedy symbiotický cyklus: ryby živí rostliny a rostliny čistí vodu pro ryby. Tímto propojením akvaponie nahrazuje klasické hnojení v hydroponii odpady z akvakultury a zároveň řeší problém znečištěné vody z chovu ryb – místo vypouštění je voda recirkulována.

    Výživa rostlin v akvaponii a řízení kvality vody

    Jedním z kouzel akvaponie je biologický koloběh živin. Rostliny v akvaponii získávají všechny důležité prvky z rybího odpadu. Hlavním zdrojem dusíku je amoniak (NH₃) vylučovaný rybami žábrami a ve stolici. Ten je však pro rostliny přímo toxický a nevyužitelný. Na scénu vstupují nitrifikační bakterie (zejména rody Nitrosomonas a Nitrobacter), které osídlují biofiltr či pěstební medium. Tyto prospěšné mikroorganismy přeměňují amoniak přes dusitany (NO₂⁻) na dusičnany (NO₃⁻). Dusičnany už rostliny přímo vstřebávají svými kořeny jako zdroj dusíku pro růst. Kromě dusíku dodává voda i další makroživiny (fosfor, draslík) a stopové prvky z rybí potravy (např. železo, vápník, hořčík), i když ty mohou být někdy v rybím odpadu v menším množství – k tomu se dostaneme.

    Řízení kvality vody je pro úspěšné pěstování v akvaponii naprosto klíčové. V jedné vodě tu žijí ryby, bakterie i rostliny, a jejich potřeby se musí skloubit. Nejdůležitější parametry, na které musíte dohlížet, jsou: pH, teplota, koncentrace amoniaku, dusitanů a dusičnanů, a obsah kyslíku ve vodě.

    • pH vody

      Kompromisní hodnota pH, která vyhovuje rybám, rostlinám i bakteriím, se pohybuje zhruba mezi 6,8 a 7,2. Mírně neutrální prostředí je ideální.
      ➖Při nižším pH (kyselém) se zpomaluje činnost bakterií a rostliny hůře přijímají některé živiny.
      ➕Při vyšším pH (zásaditém nad 7,5) sice vyhovuje rybám, ale může to blokovat příjem železa a jiných mikroprvků rostlinami a extrémně vysoké pH bakterie dokonce zahubí.
      V nové (zabíhající se) akvaponii se často udržuje pH kolem 7–7,4, což podporuje nitrifikaci, a jakmile je systém zaběhnutý a přidají se rostliny, pH má tendenci přirozeně klesat. Je nutné pravidelně testovat pH a případně jej upravovat – v akvaponii preferujeme přírodní úpravy, např. zvýšení pH pomocí hydroxidu vápenatého nebo jedlé sody, snížení pH pomocí kyseliny fosforečné nebo citronové, vždy opatrně a po malých dávkách.

    • Dusík (amoniak, dusitany, dusičnany)

      Amoniak a dusitany by měly být neustále na nule, nebo jen ve stopových koncentracích (max. do 0,25 mg/l), protože jsou pro ryby jedovaté. Jejich přítomnost značí, že biofiltrace nestíhá – buď je v systému příliš mnoho odpadu, nebo ještě není dostatečně zaběhlý bakteriální cyklus. Dusičnany se v čase v systému hromadí jako konečný produkt nitrifikace; jsou relativně neškodné pro ryby v rozumných mezích (desítky mg/l). Rostliny většinu dusičnanů odčerpají, ale pokud stoupnou na příliš vysokou koncentraci, je to známka, že máte příliš mnoho ryb vs. málo rostlin nebo že rostliny nestíhají růst a spotřebovat je. V takovém případě lze přidat další rostliny, omezit krmení ryb, nebo provést částečnou výměnu vody.
      Pro zdraví ryb se doporučuje držet dusičnany pod přibližně 40–80 mg/l; ideálně kolem 20–30 mg/l pro dlouhodobý chov, i když hodnoty do 100 mg/l většina ryb snese.       Pravidelné testování vody (kapkovými testy nebo elektronickými sondami) je jediný způsob, jak mít kvalitu vody pod kontrolou.

    • Teplota

      Teplota vody se odvíjí od požadavků zvoleného druhu ryb (viz dále). Tropické ryby jako tilápie potřebují kolem 24–28 °C, pstruh nebo kapr snese chladnější vodu přibližně 15–20 °C. Teplota ovlivňuje i rostliny a bakterie. Nitrifikace nejlépe funguje v teple (cca 20–30 °C) a pod 10 °C se téměř zastavuje. V praxi se u temperovaných systémů udržuje voda kolem 18–25 °C. Důležité je vyvarovat se prudkých výkyvů teplot mezi nocí a dnem, aby nedocházelo ke stresu ryb. Venku pomůže zastínění nádrže v parném létě a izolace či částečné vytápění v zimě.

    • Okysličení vody

      Dostatek kyslíku ve vodě je nezbytný pro ryby i bakterie. Okysličování zajišťuje hlavně pohyb vody – pád vody zpět do nádrže z výtoků funguje jako provzdušňování (vodopádový efekt). U hustěji zarybněných systémů nebo při vyšších teplotách (teplá voda pojme méně kyslíku) se neobejdete bez vzduchovacího motoru a kamenů přímo v nádrži ryb či biofiltru. Sledujte chování ryb – jestli lapají po vzduchu u hladiny, je to varování, že kyslíku je málo a je nutné přidat lepší aeraci.

    Kromě toho dbejte na čistotu vody – mechanické nečistoty a kal by měl zachytit filtr či usazovací nádrž, případně to řeší přidání kalifornských žížal do pěstebního média (v médiových systémech) pro rozklad organického detritu. Udržujte také vodu chemicky čistou – nikdy do systému nevstupují pesticidy, herbicidy ani mýdla či čistidla; jakákoliv chemie by mohla zabít ryby či bakterie. Při doplňování vody z vodovodu odstraňte chlor (nechte vodu odstát nebo použijte přípravek na úpravu vody pro akvária). Správná kvalita vody je možná nejsložitější částí akvaponie, ale jakmile si osvojíte rutinu měření a drobných zásahů, stane se z toho jen běžná údržba jako u akvária.

    Výběr rostlin a ryb: kompatibilní druhy a rovnováha ekosystému

    Výběr vhodných kombinací ryb a rostlin je zásadní pro funkční a vyváženou akvaponii. Ne všechna fauna a flóra se k sobě hodí – je potřeba zohlednit nároky na teplotu, pH, živiny a další faktory, aby se rybám i rostlinám dařilo ve společné vodě. Obecně platí, že byste měli sladit druhy podle prostředí: pokud chováte teplomilné ryby, volte i rostliny, kterým vyhovuje vyšší teplota; u chladnomilných ryb zase pěstujte plodiny snášející chladnější vody. Stejně tak pH by mělo vyhovovat oběma – většina sladkovodních ryb zvládá pH přibližně 6,5–8 a rostliny preferují přibližně 5,5–6,5, takže kompromis kolem neutrálního je přijatelný pro obě skupiny. Čím blíže jsou požadavky vybraných ryb a rostlin, tím snadněji udržíte stabilní rovnováhu.

    Jaké ryby lze chovat v akvaponii?

    V akvaponii můžete chovat různé druhy sladkovodních ryb, od okrasných akvarijních po jedlé druhy. Populární volbou pro začátečníky bývají odolné a nenáročné druhy, jako jsou tilápie, kaprovití (kapr, koi kapr, karas zlatý – tzv. závojnatka), sumci, okouni či sumečci, případně různé tropické akvarijní rybky (např. živorodky).

    1. Výběr záleží na tom, zda plánujete ryby konzumovat, nebo je chovat jen pro radost, a na klimatu:
      🌡️ V teplé vnitřní akvaponii či vytápěném skleníku se daří tilápiím (rychle rostou a množí se)
      ❄️ V chladnějších venkovních podmínkách u nás můžete zkusit třeba kapra, jesetera nebo pstruha duhového (ti ale potřebují velmi čistou a chladnou vodu). 
      Pro malé domácí systémy jsou oblíbené okrasné koi kapři a zlaté rybky, kteří snesou široké rozpětí podmínek a nejíte je – slouží hlavně k produkci živin pro zeleninu. Klíčem je, aby ryby byly otužilé a tolerantní k menším výkyvům kvality vody, což splňuje právě tilápie, kaprovité ryby či sumci. Naopak náročné druhy (většina tropických akvarijních ryb citlivých na parametry vody, nebo dravé ryby) začátečníkům spíš nedoporučujeme.
    2. Každý druh ryby má své specifické nároky. Zvažte velikost nádrže a růst ryb:
      🔷 Sumci a kapři dorůstají velkých rozměrů, potřebují tedy velké nádrže
      🔹 Tilápie či pstruzi se dají chovat i v menších nádržích v rozumném počtu.
    3. Teplota vody musí být v optimálním rozmezí:
      🌡️ Tropické ryby (tilápie, okoun Nilský) vyžadují 20–30 °C
      ❄️ Chladnomilné (pstruh) pod 20 °C.
    4. Potravní nároky: většina chovaných ryb jsou všežravci či býložravci krmení granulemi; dravé ryby (candát, okoun říční) by byly komplikované na krmivo a produkovaly by méně odpadních živin.
    5. Rozmnožování: některé ryby (tilápie) se rychle množí – to může být výhoda (zdroj nových ryb) i potenciální problém s přelidněním nádrže, pokud to neohlídáte. Zkrátka, začněte s osvědčeným druhem a menší populací a až získáte zkušenosti, můžete experimentovat s dalšími rybami.

    Jaké rostliny se hodí pro akvaponické pěstování?

    Akvaponie je vhodná pro překvapivě širokou škálu rostlin. Obecně se dá říci, že cokoli, co roste v hydroponii, lze zkusit i v akvaponii, pokud je systém dostatečně vyvážený. Pro úspěch zejména v začátcích platí zaměřit se na nenáročné a rychle rostoucí druhy, které dobře prospívají v prostředí bohatém na dusík. Mezi ideální kandidáty patří:

    • Listová zelenina (různé druhy salátů, špenát, kadeřávek/kale, rukola)
    • Bylinky (bazalka, máta, pažitka, koriandr, petržel, meduňka aj.)
    • Rychle rostoucí drobnější plodiny (ředkvičky, baby mrkev, hrášek, chilli papričky apod.)
    • Microgreens (mikro bylinky a výhonky)
    • Vodní rostliny jako třeba vodní řeřicha, kterou lze rovnou pěstovat přímo v proudu vody.

    Tyto všechny rostliny mají relativně nižší nároky na živiny a spokojí se s tím, co vyprodukuje menší množství ryb.

    V dobře zajetém a silněji zarybněném systému se nemusíte omezovat jen na saláty. Zkušení akvaponici úspěšně pěstují i plodovou zeleninu:

    • Rajčata
    • Okurky
    • Papriky
    • Lilek
    • Cukety
    • Jahody

    Tyto rostliny mají ale vysoké nároky na živiny (zejména draslík, fosfor) a daří se jim pouze, pokud je v systému dostatek ryb a tím pádem živin, případně je potřeba doplňovat některé prvky manuálně (např. přidávat přírodní doplňková hnojiva jako rozdrcené vaječné skořápky pro vápník, chelátové železo pro železo, popel či banánové slupky pro draslík apod.).

    Začátečníkům se doporučuje začít u bylinek a listové zeleniny, a jakmile systém dozraje (typicky po několika měsících stabilního provozu) a dusičnany se začnou hromadit ve vyšších koncentracích, je to signál, že můžete zkusit zařadit náročnější rajčata či okurky – rostliny pak přebytečné živiny stáhnou.

    Pamatujte, že kořenová zelenina (brambory, řepa, velké mrkve) v hydroponii obecně moc vhodná není, a v akvaponii také ne – spíše se deformuje a nedosahuje kvalit jako v půdě. Lepší je držet se nadzemních plodin a menších kořenů (ředkvičky, jarní karotky).

    Kompatibilita rostlin s rybami: Přímý vztah mezi konkrétním druhem ryby a rostliny není až tak kritický – živiny z odpadu jsou poměrně univerzální. Důležitější je, aby podmínky prostředí seděly oběma. Například, když chováte teplomilné tilápie při teplotě kolem 26 °C, skvěle se při ní daří i tropickým rostlinám, jako je bazalka, okurka nebo okra. Naopak v chladnější vodě s pstruhem porostou lépe chladnomilné saláty, špenáty či bylinky jako koriandr.

    Světlo je dalším faktorem – rybám je jedno, ale rostlinám musíte poskytnout odpovídající osvětlení. V akvaponii (jako v hydroponii) obvykle pěstujeme hustěji osázené rostliny s kratším vegetačním cyklem, abychom rychle spotřebovali živiny a udrželi systém v rovnováze.

    Nastavení rovnováhy mezi rybami a rostlinami

    Klíčovou výzvou akvaponie je balanc mezi množstvím ryb (produkce živin) a množstvím rostlin (spotřeba živin).

    • Pokud budete mít příliš mnoho ryb a málo rostlin, systém se „předávkuje“ dusíkem – dusičnany se budou hromadit a můžete pozorovat řasové květy nebo přerůstající rostliny (což zní dobře, ale přebytek dusičnanů nad ~150 mg/l už může škodit rybám a způsobovat nadměrný růst měkkých tkání rostlin).
    • Naopak příliš mnoho rostlin a málo ryb povede k tomu, že rostlinám budou chybět živiny, porostou pomalu a mohou trpět nedostatkem dusíku či stopových prvků. Ideální je najít poměr, kdy si systém udržuje stabilní nízkou hladinu dusičnanů (řekněme 5–30 mg/l) – to znamená, že rostliny většinu živin spotřebují, ale zároveň jich není tak málo, aby rostliny hladověly.

    Jak takovou rovnováhu určit?

    V domácích podmínkách spíše empiricky – začněte s menším počtem ryb na daný objem nádrže a s rozumným množstvím rostlin, a postupně zvyšujte osádku ryb nebo přidávejte rostliny podle naměřených hodnot dusičnanů. Existují i orientační vzorečky a doporučení: například u listové zeleniny se uvádí, že je potřeba asi 40–50 g rybího krmiva denně na každý 1 m² pěstební plochy, u plodových rostlin pak 50–80 g krmiva na 1 m², aby měly dost živin. Pokud víme, že ryby sežerou přibližně 1–2 % své hmotnosti denně, můžeme odhadnout i kolik kg ryb je třeba. Pro příklad: máte-li 2 m² osázené zeleniny, potřebujete krmit asi 100 g krmiva denně – to odpovídá zhruba 10 kg živé hmotnosti ryb (100 g je 1 % z 10 kg). Tímto způsobem lze naplánovat rybí osádku vůči ploše rostlin. Začátečníkům však doporučujeme raději méně ryb a postupně přidávat, než začít s extrémní hustotou zarybnění a riskovat otravu ryb dusíkem. Když vidíte, že dusičnany jsou trvale na nule a rostliny žloutnou (dusíkaté hladovění), můžete přidat pár ryb navíc. Naopak pokud dusičnany lezou do vysokých desítek mg/l a bují řasy, uberte krmivo nebo ryby, případně zasaďte více rostlin. Rovnováhu také ovlivňuje účinnost biofiltru – sledujte amoniak a dusitany, pokud se objeví, je to varování, že hranice kapacity systému se blíží. V akvaponii zkrátka musíte být tak trochu „akváriový chemik“ a zemědělec v jednom – cit pro ekosystém získáte praxí.

    Nastavení a údržba systému: zaběhnutí, prevence problémů a časté chyby

    Když už máte veškeré vybavení připravené a promyšlenou skladbu ryb a rostlin, čeká vás nastavení akvaponického systému neboli jeho zaběhnutí. Tento proces se také nazývá cyklování (od slova cyklus dusíku) a jde o to, vytvořit v systému stabilní kolonii nitrifikačních bakterií dříve, než naplno osadíte ryby a rostliny. Správné zacyklování trvá obvykle 4–6 týdnů, než se namnoží dost bakterií k přeměně dusíkatých látek. Můžete to udělat dvěma způsoby:

    • Rybinou (fish-in) cyklování: Do napuštěného systému přidáte pár odolných ryb (nebo i levné akvarijní rybky), krmíte je velmi střídmě a necháte jejich odpad postupně „nakrmit“ bakterie. Je nutné denně měřit amoniak a dusitany a dělat malé výměny vody, aby se ryby neotrávily, protože ze startu není biofiltr účinný. Tento postup je trochu riskantní pro ryby a vyžaduje opatrnost.
    • Bez ryb (fishless) cyklování: Do prázdné napuštěné nádrže dodáváte zdroj amoniaku – buď čistý čpavek (opatrně dávkovaný), nebo jednoduše rozkládající se krmivo/organický materiál či speciální startovací přípravky. Simulujete tak přítomnost ryb bez toho, aby cokoli strádalo. Po pár týdnech, jakmile testy ukazují, že amoniak i dusitany klesly na nulu a objevují se dusičnany, můžete bezpečně vpustit ryby.

    Trpělivost při startu se vyplatí – začínající akvaponisté často chybují tím, že spěchají a nasadí plnou kapacitu ryb příliš brzy. Výsledkem bývá masivní peak amoniaku/dusitanů a úhyn ryb.

    Proto radíme: první měsíc je lepší podstockovat (méně ryb než plánovaný maximum) a teprve až si bakterie poradí s odpady, dosadit zbytek ryb. Rostliny můžete zasadit klidně od začátku (pomohou z vody vytáhnout dusičnany, jakmile se objeví). Někteří pěstitelé také přidávají do biofiltru startovací kultury nitrifikačních bakterií (z vyzrálých akvárií nebo komerční preparáty), čímž mohou cyklus o něco urychlit.

    Jakmile je systém zaběhnutý a plně osazený, přechází do fáze běžného provozu a údržby. Akvaponie není zcela bezúdržbová, ale při dobrém nastavení nezabere péče o ni více času než obdobná velikost akvária a zahrádky dohromady.

    Co je třeba pravidelně dělat:

    • Krmení ryb: Denně či podle potřeby krmíte ryby kvalitním krmivem (granule, vločky či přírodní krmivo). Krmte raději méně a častěji – nepřekrmovat!
      Zbytky potravy, které ryby nesnědí do cca 5 minut, by se měly odstranit, jinak zahnívají a kazí vodu. Množství krmiva upravte podle počtu a velikosti ryb a podle hladiny dusičnanů – pokud roste moc, uberte krmení.
    • Doplňování vody: Voda se v systému ztrácí odparem a při sklízení rostlin (v nich jsou také obsažené vody). Kontrolujte hladinu vody a cca týdně dolévejte čistou odchlorovanou vodu. Nikdy nedolévejte příliš studenou vodu přímo z kohoutku k rybám. Lepší je vodu nechat ohřát na okolní teplotu a zbavit chlóru.
    • Testování kvality vody: Ze začátku měřte pH a dusíkaté látky klidně každý den nebo obden. Jakmile systém běží stabilně, stačí kontrola jednou týdně. Udržujte pH v ideálním pásmu (viz výše)
      ➖ Pokud klesne např. pod 6,5, přidejte trochu zásady (hydrát vápna, jedlá soda)
      ➕ Pokud stoupne nad 7,5, můžete lehce okyselit.
      Hlídání       amoniaku a dusitanů vám včas odhalí, že je něco špatně (překrmeno, ucpaný filtr apod.). Dusičnany můžete nechat lehce kolísat, spíše jde o to, aby se nedržely dlouhodobě extrémně vysoko.
    • Údržba zařízení: Zhruba jednou měsíčně (nebo podle potřeby) zkontrolujte a pročistěte čerpadlo a filtry – může se v nich zachytávat kal, kořínky, řasy apod. Především mechanický předfiltr (pokud jej máte) je třeba čistit i častěji. Pěstební média (štěrkové záhony) se časem mohou zanášet jemným kalem – občasné propláchnutí nebo přidání zmíněných žížal pomůže. Sledujte také hadice a ventily, zda nejsou ucpané.
      🔧 Opravy: Mějte připraveny náhradní díly pro případ poruchy čerpadla či provzdušňovače – výpadek cirkulace či vzduchu delší než pár hodin může ohrozit ryby (hlavně při vysoké hustotě).
    • Péče o ryby: Každý den ryby pozorujte při krmení – jejich chování je indikátor stavu systému. Zdravé ryby živě přijímají potravu, plavou a nereagují apaticky. Pokud ryby polehávají u dna, lapat po dechu u hladiny nebo se třou o stěny, něco je špatně (nekvalitní voda, paraziti…). Nemoci ryb se v akvaponii léčí obtížně, protože léčiva by mohla zabít bakterie nebo kontaminovat rostliny. Nejlepší je prevence nemocí: udržovat vodu čistou, nepřekrmovat, nepřerybňovat nádrž (raději menší hustota než maximum) a nově nakoupené ryby před přidáním do systému raději dát do karantény na pár týdnů v samostatném akváriu, ať nezavlečou parazity či bakterie k vašim stávajícím rybám. Při dobré péči by ryby neměly strádat – např. tilápie či kaprovité ryby jsou poměrně odolné a běžných chorob (plísně, paraziti) se dožijí spíš ve špatných podmínkách.
    • Péče o rostliny: I když jsou rostliny v akvaponii částečně „divoký“ hydroponický systém, stále potřebují běžnou zahradnickou péči. Pravidelně sklízejte zralou úrodu, prořezávejte přerostlé části, odstraňujte žluté či uhnívající listy (hniloba by zbytečně zatěžovala systém). Sledujte škůdce – v bezpůdním systému sice obvykle nebývají půdní škůdci, ale mšice, molice či svilušky si cestu najdou. Nikdy nepoužívejte chemické pesticidy! Místo toho aplikujte biologickou ochranu (např. výluh z kopřiv, neem oil – opatrně v malé koncentraci, dravý hmyz apod.) nebo mechanicky škůdce omyjte proudem vody. Rostliny v akvaponii mohou občas trpět nedostatkem některých prvků (často železo, vápník, draslík), proto zkušenější pěstitelé dělají rozbory nebo alespoň pozorují listy – např. bledé nové listy značí málo železa. Řešením je dodat chybějící prvek v akvaristicky bezpečné formě (chelatované železo, vápenaté a draselné soli). To už je však pokročilejší disciplína; v malých systémech stačí obvykle občas přihnojit kapkou železitého přípravku a dát do systému třeba sépiovou kost (zdroj vápníku) pro šneky, která pomalu uvolňuje Ca.

    Nejčastější chyby začátečníků a jak se jim vyhnout

    Každý dělá chyby, ale v akvaponii mohou některé omyly stát život vašich ryb nebo zničit úrodu. Zde je přehled nejběžnějších chyb a jak jim předejít:

    • Opomenutí monitoringu vody: Nováčci často podcení význam testování vody. Neměřit pravidelně pH a dusíkaté látky je velká chyba – může dojít k pomalému zhoršení podmínek, kterého si všimnete až při úhynu ryb nebo chřadnutí rostlin.
      ✅ Řešení: Pořiďte si testovací sadu (kapkovou nebo elektronickou) a nastavte si režim měření (např. pH jednou týdně, amoniak/dusitany 2× měsíčně nebo při podezření). Včasné odhalení problému dá šanci zasáhnout, než bude pozdě.

    • Příliš rychlé nasazení ryb (vynechání cyklování): Už jsme to zmínili – netrpělivost při zakládání systému bývá fatální. Není radno vkládat všechny ryby do nezaběhnutého systému bez dostatečné bakteriální kolonie.
      ✅ Řešení: Proveďte poctivé zaběhnutí systému (s pár rybami nebo bez ryb) a ověřte testy, že amoniak i NO₂⁻ klesají na nulu během 24–48 h. Teprve pak doplňte plnou osádku.

    • Překrmování ryb: Začátečník má tendenci rybkám dopřávat, ale v akvaponii se nadbytečné krmivo mění na jed. Rozkladem krmiva stoupá amoniak, zakaluje se voda a mohou se šířit plísně.
      ✅ Řešení: Krmte střídmě – raději méně než více. Sledujte, co ryby nesnědí, a zbytky vyjměte. Rybám půst občas prospěje; obecně lehce podkrmené ryby = zdravější systém, než překrmené.

    • Přerybnění – moc ryb v malé nádrži: Nadšení může vést k přeplnění nádrže rybami v domnění, že více ryb = více živin = lepší růst rostlin. Jenže nadměrná hustota ryb přináší přetížení biofiltru a nedostatek kyslíku, což často končí pohromou.
      ✅ Řešení: Držte se doporučení pro osádku – často se uvádí např. maximálně 1 cm délky ryby na 2 l vody v závislosti na filtru. Začněte s poloviční hustotou a přidávejte až časem. Ryby potřebují prostor – myslete na jejich dospělou velikost.

    • Nevhodné rostliny nebo kombinace: Někdo zkusí hned v začátku vysadit náročné plodiny nebo hustě osít systém něčím, co se nehodí (třeba kořenovky). Pak se diví, že úroda není valná.
      ✅ Řešení: Pro první sezónu volte osvědčené druhy (saláty, bylinky, drobná zelenina). Získáte tím zkušenost a systém postupně obohatíte, aby utáhl i rajčata a jiné náročné rostliny. Také nemíchejte v jedné nádrži rostliny s extrémně odlišnými požadavky (např. vodní rýži a kaktusy).

    • Podcenění doplňkových živin: Spousta lidí si myslí, že rybí odpad pokryje veškerou výživu rostlin. Ve skutečnosti ale často chybí důležité prvky jako železo nebo vápník, a rostliny pak začnou strádat.
      ✅ Řešení: Sledujte příznaky na rostlinách (chloróza nových listů = nedostatek železa, deformované listy = vápník atd.) a nebojte se doplňovat chybějící prvky v přírodní formě. Stačí malé dávky, aby se neublížilo rybám – např. chelátové železo (Fe) v množství pár mg/l, uhličitan vápenatý (CaCO₃) pro zvednutí tvrdosti vody, či rozpuštěný síran draselný (K) pro plodovou zeleninu. To zajistí, že rostliny pokryjí své potřeby a porostou bujně.
    • Zanedbání údržby a kontroly: Akvaponie je živý systém a nemůže běžet zcela bez dozoru. Chyby jako zanesené čerpadlo, ucpaná trubka či výpadek proudu mohou nastat.
      ✅ Řešení: Zaveďte si rutinu kontrol – každý den letmý pohled na ryby a průtok, jednou týdně prohlédnout čerpadlo, jednou měsíčně větší údržba filtru apod.. Mějte záložní plán pro případ výpadku elektřiny (např. záložní zdroj nebo aspoň ruční provzdušňování). Předcházením problémům ušetříte spoustu starostí.

    Pokročilé techniky v akvaponii: integrace systémů a experimentování

    Akvaponie jako obor se neustále vyvíjí a zkušenější pěstitelé zkoušejí různé pokročilé postupy a kombinace technik, aby zvýšili efektivitu nebo využili akvaponii novými způsoby. Zde je několik směrů, kterými se můžete vydat, až zvládnete základy:

    Různé typy akvaponických systémů

    Nemusíte zůstat jen u jednoho záhonu a nádrže. Existují tři hlavní designy: mediový (záplavový) systém, raftový systém (DWC – Deep Water Culture) a NFT (Nutrient Film Technique).

    • Mediový jsme popsali – rostliny rostou ve štěrku či keramzitu, voda periodicky zaplavuje záhon a odtéká, odpad se rozkládá v médiu (často s pomocí žížal).
    • Raftový systém má místo záhonu velkou nádrž s vodou, na níž plavou desky (rafty) s otvory pro košíčky s rostlinami – kořeny visí přímo ve vodě bohaté na živiny.
    • NFT systém využívá trubky nebo žlaby, kterými protéká tenký film vody s živinami a omývá kořeny rostlin v vsunutých košíčcích. Každý design má své výhody a nevýhody.
    • Pokročilí pěstitelé často budují hybridní systémy, které kombinují více technik – např. propojí mediový filtrující záhon s navazujícími NFT trubicemi pro saláty, nebo kombinují raftovou nádrž s doplňkovým štěrkovým filtrem. Moderní akvaponické farmy tak dosahují optimálního využití prostoru i živin. Můžete tedy experimentovat s tím, že svou domácí akvaponii rozšíříte – třeba přidáte vertikální trubky NFT nad stávající záhon a zvýšíte tak produkci listové zeleniny vertikálně.

    Vertikální akvaponie:

    Zmíněné NFT trubky či vertikální věže jsou příkladem vertikálního pěstování, kdy nad sebou v několika patrech koluje voda s živinami a živé rostliny v modulárních sloupcích. To šetří místo a zvyšuje výnos na m² půdorysu. Některé pokročilé systémy využívají vertikální farmářské technologie v kombinaci s akvaponickým okruhem – například stěny porostlé rostlinami zavlažované vodou z akvária. Inspirací může být i komerční farma, kde saláty rostou v několikapatrových regálech a dole v nádržích plavou ryby. Vertikální systémy nicméně vyžadují přesnější rozvod vody a dostatečné čerpadlo, aby všechny úrovně dostaly svůj díl.

    Integrace s dalšími systémy a permakultura:

    Někteří nadšenci zapojují akvaponii do širšího eko-systému kolem domu. Například využívají odpad (kal) z akvaponie jako hnojivo pro klasické záhonky či ovocné stromy – jednou za čas se odpustí trochu „špinavé“ vody z rybí nádrže a tou se zalije zahrada (je plná dusíku a organiky). Naopak dopouštění čerstvé dešťové vody do akvaponie zajišťuje záchyt dešťovky. Další integrace je chov užitečného hmyzu – např. larvy bráněnky (Black Soldier Fly) se dají krmit organickými zbytky a následně jsou skvělým krmivem pro ryby. Tím můžete částečně uzavřít cyklus živin i mimo samotnou akvaponii. V pokročilých projektech se akvaponie kombinuje s chovem červů, kompostováním a pěstováním v půdě do komplexního systému (tzv. aquaponic permaculture).

    Automatizace a chytré řízení:

    V éře technologií si mnoho akvaponických fandů hraje s Arduino/Raspberry Pi a senzory, které hlídají kvalitu vody a automatizují provoz. Můžete mít čidla na pH, teplotu, hladinu vody, dokonce i detektory amoniaku, která posílají údaje do aplikace v telefonu. Dají se nastavit automatická krmítka pro ryby, časovače světel a čerpadel, alarmy při výpadku proudu nebo přetečení. Tyto smart vychytávky sice nejsou nutné, ale mohou ulehčit údržbu a včas varovat před problémem. Například systém může sám přidat vzduchování, když klesne kyslík, nebo poslat notifikaci, že pH kleslo pod limit – pak můžete na dálku reagovat. Pro technicky založené pěstitele je to zábavný další level.

    Experimentování s novými druhy:

    Pokročilá akvaponie nemusí znamenat jen vyšší produktivitu – může to být i zkoumání možností. Někdo třeba zkusí chovat raky nebo krevety místo ryb (ano, i to jde – tzv. marikonie s krevetami, vyžaduje ale odlišné podmínky). Jiní přidávají další živočichy do ekosystému: například v některých systémech chovají v nádrži kromě ryb třeba sladkovodní škeble jako biofiltr, nebo vodní plže (šneky) pro čištění řas. Vodu v akvaponii lze také využít k pěstování hub – použitá voda plná živin může zavlažovat substrát s houbami (hle, integrace mykologie). Fantazii se meze nekladou, hlavně dbejte, aby experiment neohrozil stávající obyvatele systému. Vždy se vyplatí vše dělat postupně a sledovat dopady.

    .
    .
    .
    .

    Ekonomika a udržitelnost akvaponie: výhody, náklady a návratnost

    Jedním z velkých lákadel akvaponie je její udržitelnost a efektivita. Kdo by nechtěl produkovat dvě věci najednou – čerstvou zeleninu a k tomu chutné ryby – a ještě k tomu s minimálním plýtváním? Podívejme se blíže na ekonomické a environmentální aspekty akvaponického pěstování.

    Výhody z hlediska udržitelnosti

    Akvaponie je často označována za udržitelný způsob produkce potravin, protože řeší několik problémů konvenčního zemědělství a akvakultury najednou:

    • Úspora vody: Oproti klasickému pěstování v půdě akvaponie spotřebuje až o 90 % méně vody. Voda cirkuluje v systému stále dokola a ztrácí se jen odparem a zabudováním do biomasy. Odpadají velké ztráty průsakem do půdy nebo povrchovým odtokem. Např. velké aquaponické farmy uvádějí, že potřebují jen přibližně 2 % vody oproti konvenční farmě na ekvivalentní produkci. V oblastech s nedostatkem vody je to obrovská výhoda.
    • Žádné chemické hnojení: Rybí odpad nahrazuje průmyslová hnojiva. Bakterie z něj udělají organicky dostupné živiny pro rostliny. Nemusíte kupovat a aplikovat umělá hnojiva vyráběná z fosilních zdrojů – šetří se tím energie i omezené zdroje (fosfor). Produkce je v podstatě bio – koloběh živin je přirozený. Pokud něco chybí, doplňují se zpravidla přírodní látky (prášková hornina, kompostový čaj apod.).
    • Minimální odpad a znečištění: Klasické rybí farmy (akvakultury) často řeší problém, kam s odpadní vodou plnou dusíku a fosforu – vypouštění do vod způsobuje eutrofizaci (přemnožení řas). V akvaponii se tento „odpad“ spotřebuje rostlinami, žádný odtok do prostředí (v ideálním případě) není. Stejně tak hydroponické farmy generují odpadní živný roztok, který se musí likvidovat, zatímco zde se nic nelikviduje, vše se recykluje. Systém je uzavřený okruh, tedy šetrný k okolí.
    • Žádné pesticidy: Protože pesticidy by zabily ryby, v akvaponii se nepoužívají. Rostliny tak rostou bez chemické ochrany, což je lepší pro zdraví konzumentů i ekosystém. Při správném nastavení a v čistém prostředí mívají rostliny i méně nemocí a škůdců (zdravý, rychle rostoucí salát ve vodě nebude tolik trpět plísněmi jako ve špatné půdě). Navíc absence půdy znamená, že odpadá řada půdních patogenů a plevelů – neplejete vůbec a choroby přenášené půdou prakticky nejsou problém.
    • Dvojí produkce potravy: To, že sklízíte zároveň zeleninu a ryby, zvyšuje efektivitu využití krmiva i prostoru. Z jednotky plochy či vstupů získáte 2 různé potraviny – zeleninu (zdroj vitamínů, sacharidů) a rybí maso (zdroj bílkovin). To je zvlášť atraktivní pro soběstačné malé farmy a městské zahrady, kde prostor je omezený. Umožňuje to lokální pěstování ryb, které by jinak musely být dováženy. A ryby z akvaponie nejsou kontaminované těžkými kovy či antibiotiky jako některé mořské či průmyslově chované ryby.
    • Menší nároky na půdu a lokalitu: Akvaponii můžete provozovat i tam, kde není kvalitní půda nebo žádná půda – na betonu, ve sklepě, na střeše budovy, v poušti (ve skleníku). Nepotřebujete orné pole, stačí rovná plocha a přívod elektřiny a vody. Tím se otevírá možnost pěstovat potraviny blíže spotřebitelům (třeba ve městech), čímž se snižují emise z dopravy a zachovává čerstvost. Celoroční produkce ve skleníku či indoor farmě pak umožňuje mimo-sezónní pěstování bez dovozů zdaleka.

    Celkově se dá říct, že akvaponie dobře zapadá do konceptu udržitelného zemědělství a cirkulární ekonomiky – využívá odpad jako zdroj, minimalizuje externí vstupy a nevytváří nové znečištění. Samozřejmě i ona má svůj environmentální dopad (např. energie na čerpadla a případné vytápění či osvětlení), ale ve srovnání s intenzivním zemědělstvím a akvakulturou je mnohem šetrnější.

    Náklady a ekonomická úvaha malého akvaponického systému

    Z pohledu malopěstitele či hobby farmáře je důležité vědět, kolik to bude stát a zda se investice vyplatí. Upřímně řečeno, akvaponie není o tom nejlevnějším způsobu vypěstování salátu – dá se to udělat i draze, i levně, podle vašich možností.

    Počáteční náklady zahrnují zejména: nádrže (nebo jiné kontejnery), čerpadla, trubky, materiál na rámy a stojany, pěstební média, případně skleník či konstrukci, plus pořizovací cenu ryb a rostlin (semen). Když to všechno sečtete, může to být pár tisíc korun u malého DIY systému, ale také desetitisíce u většího vybaveného systému. Hodně záleží, jestli nakupujete nové vybavení, nebo využijete second-hand a recyklované materiály. Například IBC nádrž (1000 l) se dá sehnat použitá za pár stokorun, plastové sudy také levně, staré akvárium někdy i zadarmo. Kutilové často staví systém z odpadu – staré čerpadlo z jezírka, trubky z bazaru, konstrukce ze dřeva z palet apod. Tím se dá dramaticky snížit investice. Naopak pokud koupíte prefabrikované moduly a top technologii, zaplatíte řádově více. Pro začátek tedy doporučuji začít v malém a low-cost režimu: využít co je po ruce a postupně vylepšovat.

    Provozní náklady: Hlavními položkami jsou krmivo pro ryby a elektřina pro čerpadla, případně topení či světla. Kvalitní krmivo pro ryby (granule) něco stojí, ale není to zásadní suma pro malý systém – například 50 tilápií sežere asi 1–2 kg krmiva denně, což měsíčně vyjde na několik stokorun. U pár rybek doma je to zanedbatelné.
    Elektřina: čerpadlo 24/7 (řekněme 50 W) a vzduchovač (10 W) spotřebují za den 1,44 kWh, což při ceně 5 Kč/kWh je přibližně 7 Kč na den, zhruba 210 Kč měsíčně. Pokud vytápíte vodu o 5 °C nad okolí v 1000l nádrži, přidá to několik kWh denně navíc. Osvětlení LED pro rostliny třeba 100 W po 12 hodin je 1.2 kWh denně (cca 6 Kč). Celkem se tak provoz malého systému může vejít do pár stokorun měsíčně. Je dobré to porovnat s tím, kolik by stála zelenina a ryby v obchodě.

    Často zjistíte, že sami si levněji salát nevypěstujete, protože v supermarketu stojí pár korun – nicméně kvalita, čerstvost a radost z vlastního vypěstování je něco, co do rovnice nelze dát. Ryby pak v obchodě (čerstvé) bývají dražší položka, tam se domácí chov může i vyplatit, když nepočítáme práci.

    Návratnost investice u hobby systému nelze moc počítat jen finančně. Většina lidí do akvaponie jde kvůli zálibě, vzdělání, zdravému jídlu a udržitelnosti, ne primárně pro zisk. Když investujete 10 tisíc do vybavení, možná se vám to v hodnotě úrody vrátí za několik let (podle velikosti a produktivity). Například z 10 m² akvaponie můžete ročně sklidit třeba 200 kg zeleniny (mix salátů, bylinek) a k tomu 50 kg ryb (tilápie), což by v obchodě stálo dejme tomu 15–20 tisíc Kč, což už vypadá zajímavě – ale to je spíše u většího, dobře vyladěného systému a za cenu toho, že se tomu věnujete. Čas a práce je faktor – musíte chtít a bavit vás to, pak se „návratnost“ projeví hlavně v radosti a zkušenostech. Pokud byste to brali čistě podnikatelsky v malém měřítku, tak hodinovou mzdu za práci ze salátů a ryb asi nevyždímáte.

    U komerčních akvaponických farem už se ale ekonomika řeší ostře. Zkušenosti ukazují, že nejlépe se prodává zelenina, zatímco ryby jsou spíš doplněk – trh se saláty a bylinkami v kvalitě bio je jistější a obrátkovější, než prodej rybího masa. Mnohé komerční podniky proto cílí na prémiové produkty jako fresh bylinky, microgreens, salátová mísa, a ryby (často tilápie) prodávají v menším množství nebo je využívají i jinak (např. zpracují do uzených filetů pro přidanou hodnotu). Rentabilita takového podniku závisí na místních cenách potravin, ceně energie a krmiva, investičních nákladech na technologie a odbytu. Obecně je známo, že uživit se čistě akvaponií je obtížné, ale když se to dobře pojme, jde to – hlavně tam, kde je drahá voda nebo půda (proto se akvaponie prosazuje třeba v pouštních státech, v městech, na ostrovech atd.). Z pohledu udržitelnosti však i menší ekonomický profit může být ospravedlněn tím, že přináší lokální jídlo a ekologický prospěch.

    Shrnutí: Pro hobby pěstitele jsou hlavní „výnosy“ akvaponie čerstvá zdravá zelenina a ryby pro vlastní spotřebu, vzdělání, zábava a soběstačnost, zatímco náklady jsou peníze za vybavení a trochu vyšší účty za elektřinu a krmivo. Systém se dá budovat postupně a náklady rozkládat v čase. Z environmentálního hlediska je akvaponie skvělá cesta, jak pěstovat potraviny s minimální stopou – spotřebovává méně vody, nevyžaduje chemii a regeneruje odpad na zdroj.. V době klimatických změn a tlaku na udržitelnost tak akvaponie získává čím dál větší pozornost nejen jako koníček, ale i jako součást řešení pro lokální zemědělství budoucnosti.

    Praktické rady a zkušenosti pro domácí pěstitele

    Na závěr jsme pro vás shrnuli ještě několik praktických tipů a postřehů z praxe, které se mohou hodit zejména začátečníkům. Akvaponie je fascinující disciplína na pomezí zahradničení a akvaristiky – a tak k ní i přistupujte: s otevřenou myslí, ochotou se učit nové věci a s trpělivostí.

    1. Začínejte v malém a jednoduše: I když vás možná láká vybudovat hned velký systém zaplňující celou zahradu, lepší je nejprve si vyzkoušet menší akvaponii, třeba s jednou nádrží a jedním pěstebním záhonem. Ověříte si tak, jak vše funguje, a získáte zkušenosti bez velkých investic. Jednodušší systémy (např. mediový s jedním záhonem a jednou nádrží) jsou méně náchylné k poruchám a snáze se udržují. Pamatujte, co radí zkušení: “Simple is best” – čím méně komplikovaných komponent, tím méně věcí se může pokazit. Vylepšovat a přidávat můžete vždycky časem.
    2. Nastudujte si základy a plánujte: Nevrhejte se do akvaponie bez základních znalostí. Jako jste si přečetli tento článek, projděte i další zdroje, fora a zkušenosti ostatních. Plánujte uspořádání systému na papíře, mějte promyšlené, kam dáte nádrž, jak povede potrubí, co když vypadne proud atd. To vám ušetří spoustu improvizací při stavbě. Také si zjistěte, jaké parametry potřebují vámi zvolené ryby a rostliny – vyhnete se nevhodným kombinacím.
    3. Kvalita vody je priorita: Možná jste zahradník a chemie vody vám nic neříká – ale v akvaponii zkrátka musíte být i akvarista. Pravidelně si veďte záznamy o naměřených hodnotách, sledujte teplotu, pH. Např. po záběhu si všimnete trendu, že pH pomalu klesá (díky nitrifikaci) – pak víte, že občas musíte přidat trochu pufru (např. rozdrcených lastur či jedlé sody). Prevence je jednodušší než řešení havárie, takže raději častěji měřte a zasahujte lehce, než řešit otrávené ryby.
    4. Pozor na počasí a vnější vlivy: Pokud máte venkovní systém, chraňte rybí nádrž před přehřátím sluncem (stínítkem, pergolou) a před spadem nečistot (listí, déšť může přinést kyselý spad apod.). Na zimu v našem klimatu venkovní akvaponie většinou nejede (leda s chladnomilnými rybami v hlubokém rybníčku v režimu zimování rostlin). Vnitřní či skleníkový systém potřebuje případně topení – zvažte izolaci nádrží polystyrenem, zakrytí hladiny v noci atd., ať nevyhazujete peníze za teplo do vzduchu. Také zabezpečte systém proti škůdcům a predátorům – venku vám do nádrže mohou chtít volavky nebo kočky, ke křehkým salátům se zas dostanou slimáci, pokud mají cestu. Buď dejte jemnou síť nad systém, nebo ho fyzicky uzavřete.
    5. Učte se z komunity: Akvaponie je celosvětově populární a existuje spousta online komunit (Facebook skupiny, diskusní fóra, YouTube kanály) plných nadšenců, kteří rádi poradí. Nebojte se zeptat zkušenějších na konkrétní problémy – ušetří vám to čas tápání. Zároveň sdílejte své úspěchy i přešlapy, ať se komunita rozvíjí. V Česku a na Slovensku už také najdete fóra o akvaponii a několik fungujících projektů, které lze navštívit.
    6. Využívejte, co systém nabízí: Nezapomeňte využít všechny výstupy – kromě zeleniny a ryb například přebytky rostlin můžete kompostovat nebo krmit slepicím, usazený kal z filtrů lze naředit a zalít s ním květiny v květináči (skvělé přírodní hnojivo). Rybí přebytek (mláďata) můžete zkusit prodat nebo vyměnit s jiným chovatelem pro diverzitu genů. Můžete také zkusit propojit akvaponii s výukou dětí – je to vynikající učební pomůcka biologie, chemie i odpovědnosti o živé tvory.
    7. Nevzdávejte to při prvním neúspěchu: Akvaponie může zpočátku působit složitě – oběh dusíku, bakterie, ryby, všechno propojené. Pokud se vám něco nepovede (uhynou ryby vinou chyby, nepodaří se úroda), berte to jako lekci, ne důvod skončit. Každý zkušený aquaponik si prošel fází, kdy musel překonat problémy. Postupně přijdete věcem na kloub. Odměnou vám bude nejen zdravá zelenina a ryby, ale hlavně skvělý pocit, že jste zvládli vytvořit fungující malý ekosystém vlastníma rukama.

    Akvaponie je krásný příklad symbiózy a udržitelného přístupu k pěstování jídla. Spojuje to nejlepší z hydroponie a akvakultury a ještě přidává něco navíc – radost z přírody a tvořivosti. Doufáme, že vás tento článek inspiroval a pomohl vám pochopit, jak akvaponický systém funguje a jak s ním začít. Teď už nezbývá než popřát hodně štěstí a ať vám to roste! V dalším díle naší hydroponické série se podíváme na Kapkovou závlahu.