Supercropping je pěstitelská technika z kategorie high-stress training (HST neboli „vysokostresový trénink“), při níž pěstitel úmyslně poškodí vnitřní tkáň stonku rostliny (např. zmáčknutím mezi prsty) tak, aby ji mohl ohnout do požadované polohy, aniž by došlo k prasknutí vnější vrstvy. Tato „šoková“ metoda může na první pohled působit kontraproduktivně – vždyť způsobujeme rostlině zranění. Ve skutečnosti však řízený stres rostlině často prospěje, protože aktivuje její obranné mechanismy a vede k bujnějšímu růstu a lepšímu vývoji květů. Princip supercroppingu tedy spočívá v tom, že rostlina se po „šoku“ zotaví silnější: v místě ohybu vytvoří zduřený kalus (jizvu) a zesílí stonek, zároveň dojde k přesměrování energie do více vrcholů. Tím lze rostlinu tvarovat (např. ohýbat větve vodorovně místo vertikálně) a kontrolovat její výšku a tvar, což je velmi užitečné zejména při indoor pěstování v omezeném prostoru. Supercropping se nejčastěji využívá u rostlin konopí (které na trénink dobře reaguje) – v zásadě ho lze aplikovat i na jiné rostliny, ale v komunitě pěstitelů se s ním setkáte hlavně právě u konopí.

Výhody supercroppingu – proč se do něj pouštět?

• Kontrola výšky a tvaru rostliny: Hlavním důvodem pro supercropping je zkrocení příliš vysokých nebo „neposlušných“ větví. Ohnutím dominantního vrcholu dolů na úroveň ostatních vrcholů získáme rovnoměrnější, plochější „canopy“ (korunu rostliny). To oceníme v indooru, kde vysoké rostliny mohou snadno dorůst až k lampě. Okamžitým ohybem lze výšku ihned snížit a předejít spálení vrcholků o světlo. Také v omezených prostorech (např. growbox s nízkým stropem) supercropping pomáhá udržet rostliny nízko, aniž bychom je museli odstranit nebo zásadně omezit růst. (Pro outdoor pěstitele může mít kontrola výšky význam z hlediska utajení – ohnutím vysoké rostliny se snižuje její viditelnost nad plotem či keři.)
• Maximalizace výnosu a efektivnější osvětlení: Plošší, širší rostlina s více hlavními větvemi znamená, že více květenství (palic) dostává stejně intenzivní světlo na optimální vzdálenost od lampy. Místo jediné centrální špičky tak máte vícero hlavních vrcholů v jedné rovině, které mohou dorůstat větší velikosti. To zpravidla zvyšuje výnos – výhoda obzvlášť důležitá, pokud máte omezený počet rostlin a potřebujete z každé dostat maximum. Navíc ohnutím stonků získají spodnější části rostliny lepší přístup ke světlu, což podporuje tvorbu nových květů i na dříve zastíněných větvích.
• Silnější a zdravější struktura rostliny: V místě ohybu se během hojení vytvoří tvrdá „boule“ (kalus) – jakýsi jizevnatý „kloub“, který stonek významně zpevní. Takto posílená větev pak lépe vede živiny a v období květu snadněji unese tíhu mohutných palic. Výsledkem bývá robustnější, odolnější rostlina s pevnou kostrou, která se jen tak nezlomí. Mnozí pěstitelé také pozorují, že supercropping podpoří tvorbu pryskyřice – rostlina jako obrannou reakci na stres produkuje více trichomů bohatých na kanabinoidy a terpeny, čímž může vzrůst potenci (síla) palic. Tato teorie vychází z přirozeného chování samičích rostlin konopí, jež při napadení škůdci či jiném ohrožení zvyšují produkci pryskyřice pro svou ochranu. Správně provedený supercropping tedy dokáže nejen přetvořit tvar rostliny, ale potenciálně i zvýšit úrodu a kvalitu finální sklizně.
• Rychlé řešení kritických situací: Supercropping může být záchranou v nouzi, když vám rostlina nečekaně přeroste. Například pokud v počátku květu dojde k prudkému “stretchi” (vytáhnutí rostlin) a hrozí, že vrcholky brzy narazí do stropu či světla, ohnutí těchto větví je mnohdy jediná možnost, jak předejít katastrofě. Na rozdíl od postupného ohýbání (LST), které zabere dny až týdny, supercropping vyřeší problém s výškou okamžitě – během jednoho večera můžete sklonit všechny přerostlé větve do vodorovné polohy a obnovit rovnoměrnou hladinu vrcholků.

  Rizika a nevýhody supercroppingu

Tip: Nejlepší zkušenosti pěstitelé mají, když supercropping provádějí na dobře zavlažených, hydratovaných rostlinách. Před ohýbáním se ujistěte, že rostlina není zvadlá (suchá) ani jakkoli strádající – dobře napitá a vitální rostlina zvládne stres mnohem lépe a rychleji se zotaví. Někteří také doporučují provádět ohýbání večer či před zhasnutím světel, aby měla rostlina noc na prvotní zahojení a nemusela hned “makat” na fotosyntéze.

Co budete potřebovat k supercroppingu

Supercropping je na vybavení velmi nenáročný – obejdete se bez speciálních nástrojů. Přesto se vyplatí předem si nachystat pár pomůcek:

• Vlastní prsty: Hlavním “nářadím” jsou vaše palec a ukazováček, kterými budete stonek mačkat. Žádné nůžky ani nože nepotřebujete. (Silnější pěstitelé s velkými prsty někdy používají i kleště obalené hadříkem pro drcení extra tvrdých stonků, ale to doporučujeme jen v krajních případech zkušeným – běžně si vystačíte s rukama.)
• Měkké provázky nebo drátky: Připravte si plant ties – tedy buď zahradnický měkký drátek, plastem potažený drát, pásky na vyvazování, případně i obyčejný provázek či stahovací pásky (zip-ties). Budete jimi fixovat ohnuté větve, aby zůstaly ve vámi zvolené poloze. Ideální jsou materiály, které jsou dostatečně pevné, ale zároveň nezařezávají se do stonku (vyhněte se tenkým ostrým drátům nebo režné niti, která by časem “zaškrcovala” větev). Prodávají se speciální pomůcky na LST (měkké pogumované drátky, zahradnické pásky apod.), které skvěle poslouží i zde.
• Úchyty k připevnění větví: Budete-li větve ohýbat dolů, potřebujete je k něčemu přivázat/ukotvit. Nejjednodušší je využít okraj květináče – mnoho pěstitelů si na horní okraj plastového květináče navrtá či vyřízne dírky, za které lze provleknout drátek a upevnit větev. Pokud to nelze, můžete zapíchnout do substrátu kolíky nebo bambusové tyčky a větve vyvázat k nim. Další možností je uvázat provázek shora k nějaké konstrukci (např. příčníku ve stanu) a “stáhnout” větev směrem nahoru do požadované polohy. Zkrátka, mějte po ruce něco, o co ohnuté větve uchytíte – fantazii se meze nekladou (kebab špejle, drátěná klec, síť apod. poslouží taky).
• Páska (lepicí) na opravy: Pro případ nehody si připravte pásku – ideálně pevnou textilní pásku (duct tape), popř. elektrikářskou izolačku či malířskou pásku. Když dojde k prasknutí stonku, poslouží vám jako „náplast“/ „sádra“ (viz postup níže). Klasická tenká kancelářská lepicí páska není moc vhodná, špatně drží na živé rostlině.
• Trpělivost a klid: Možná to zní jako klišé, ale pro supercropping to platí dvojnásob. Celý proces vyžaduje jemný přístup, soustředění a dostatek času – určitě to nedělejte ve spěchu nebo ve stresu. Buďte připraveni věnovat se každé větvi zvlášť a pracovat pomalu. Pokud cítíte nervozitu, dejte si raději pauzu; roztřesené ruce a zbrklost jsou cestou ke zlomeným stonkům.

Jak provést supercropping (krok za krokem)

Pojďme si nyní projít praktický postup krok za krokem. Máte-li vše nachystáno a rostlina je připravena, můžete začít trénink. Cílem je jemně “přelomit” vnitřek stonku a ohnout větev, aniž by se porušila slupka na povrchu. Tím stonek získá volnost pohybu a lze ho sklopit do požadovaného úhlu, přičemž rostlina poranění časem zacelí a zesílí. Zde je doporučený postup:

1. Výběr větve a místa ohybu: Nejprve zvolte větev, kterou potřebujete ohnout. Ideálně vybírejte silnější a zdravé větve, které už nejsou úplně tenké jako špejle, ale zároveň ještě nejsou zdřevnatělé. Tloušťka zhruba jako tužka je dobré vodítko. Vyhněte se větvím, které jsou vyloženě dřevité, tvrdé – ty praskají nejčastěji. U velmi tuhých stonků pomůže vybrat místo ohybu tam, kde je stonek ještě zelený a ohebný (například těsně nad třetím nodem od vrcholu). Obecně platí, že nehýbeme úplně spodními „zdřevnatělými“ částmi kmene, ale spíše vrchními částmi větví, které jsou mladší. Místo ohybu by mělo být několik cm pod vrcholem dané větve – doporučuje se, aby nad zvoleným místem zůstaly alespoň 3–4 listové uzliny (patra), takže ohnutá část stále ponese dostatek listů a výhonků. Neohýbejte větev těsně u hlavního kmene (hrozí její odtržení od kmene), ani příliš blízko vrcholku (tam je stonek tenký a nemá smysl jej lámat). Ideální “crop point” je zhruba v první třetině délky větve (počítáno od vrcholku větve dolů).
2. Zmáčknutí (promačkání) stonku: Na vybraném místě nyní proveďte “změkčení” stonku, aby šel ohnout. Uchopte stonek mezi palec a ukazováček a pevně stiskněte. Mačkejte postupně, ne najednou – cílem je pomačkat vnitřní vlákna stonku, ale neroztrhnout kůru. Můžete při tom cítit či slyšet jemné křupnutí nebo praskání – to je známka, že pletivo uvnitř povoluje. Pro lepší výsledky zároveň stonkem lehce pohybujte (viklejte) mezi prsty ze strany na stranu, stále při stisknutí. Tento “squeeze and wiggle” trik pomůže narušit vnitřní strukturu rovnoměrně. U silných větví je potřeba vyvinout značný tlak – mačkejte tak silně, až stonek změkne a pocítíte, že povolil. Poznáte to tak, že dosud pevný stonek začne “gumovatět” a ohýbat se v místě tlaku. Pozor: Pokud je větev velmi tvrdá, raději mačkejte delší dobu a nesnažte se ji hned ohnout silou. Můžete také posunout prsty o pár mm nahoru a dolů a proces opakovat, abyste “nalomili” větší úsek stonku. Důležité je, že na konci tohoto kroku by měl stonek být uvnitř rozrušený a tvárný, ale navenek stále celistvý – kůra nemá nikde podélně prasknout.
3. Ohnutí větve do požadované polohy: Jakmile cítíte, že stonek změknul, můžete přistoupit k ohybu. Jednou rukou držte spodní část větve, druhou rukou opatrně ohněte stonek v místě, které jste promáčkli. Pomalu ohýbejte větev směrem, kam ji potřebujete dostat – typicky dolů o cca 90° od původní vertikály. Nepokračujte v ohýbání, pokud cítíte výrazný odpor; raději se vraťte k opatrnému mačkání a viklání, dokud stonek neztratí většinu pevnosti a nepoddá se ohnutí bez násilí. Správně provedený supercropping poznáte tak, že větev zůstane ohnutá “naplocho”, ale nevisí úplně zlomená. V ideálním případě drží ohnutá větev svůj tvar, netrčí z ní vlákna ani nepadají listy směrem dolů (listy by měly stále mířit směrem ke světlu, ne viset za hlavu). Pokud by větev zcela “zvadla” a visela dolů jako zlomená, znamená to, že jste ji možná přelomili příliš – v takovém případě přejděte k dalšímu kroku (záchrana). Pokud vše proběhlo dobře, máte teď větev ohnutou do horizontální polohy nebo pod takovým úhlem, jaký jste zamýšleli. Gratulujeme, právě jste úspěšně “přelstili” rostlinu!
4. Zajištění ohnuté větve: Aby větve zůstaly tam, kde je chcete mít, je potřeba je upevnit. Většina rostlin se totiž snaží vrátit své vrcholy zpět ke světlu – během pár dní by se nefixovaná větev mohla pozvolna narovnat (říká se, že dělá kliky, tj. “vzpírá se” ohnutí). Proto vezměte připravený provázek/drátek a ohnutou větev přivažte k pevnému bodu. Například obtočte drátek kolem větve v místě těsně nad ohybem a druhý konec přichyťte za okraj květináče či k jiné části pěstební nádoby. Cílem je, aby větev nemohla směřovat zpět vzhůru. Dejte pozor, ať úvazek příliš neutahujete – nemá větev uškrtit, jen držet na místě. Někdy není nutné vázat vůbec: Pokud je ohyb opravdu poctivě proveden a stonek změkl dostatečně, větev může zůstat ležet vodorovně sama od sebe a drží polohu. To poznáte tak, že se ani druhý den po ohnutí zřetelně nezvedá – v takovém případě ji můžete nechat volně. Většinou je ale fixace potřeba, zvláště u pružných a neustále rostoucích větví, které mají “vůli” se zvedat. Kontrolujte ohnuté větve v následujících dnech – pokud by se provázek uvolnil nebo stonek povyrostl a začal unikat z původní polohy, přitáhněte jej znovu zpět a případně upravte úvazek. Rostliny někdy dokážou být překvapivě odolné vůči supercroppingu a snaží se narovnat, takže buďte ve střehu a případně přidejte další drátek či závaží, abyste je udrželi ohnuté.
5. Když větev praskne – ošetření “zlomeniny”: Stane se to i nejlepším – při ohýbání občas dojde k prasknutí kůry nebo k úplnému zlomení větve. Pokud při supercroppingu vidíte trhlinu ve stonku, nebo vám dokonce část větve zůstane viset oddělená, nepropadejte panice. Rostliny konopí mají úžasnou schopnost zahojit i vážná zranění, když se správně ošetří. Okamžitě sáhněte po pásce (ideálně duct tape) a přiložte “lahvovou první pomoc”: Opatrně narovnejte zlomenou část zpět do původní polohy (aby k sobě obě části stonku přiléhaly) a celé místo pevně omotejte páskou. Vytvoříte tím provizorní “sádru”, která zajistí, že poškozené pletivo zůstane v kontaktu a rostlina může začít ránu zacelovat. Důležité je, aby zlomené části těsně doléhaly – jen tak k sobě zase srostou. Pásku nechte na stonku ideálně 1–2 týdny, poté ji opatrně sejměte (nejlépe po navlhčení, aby šla dolů snadno). Ve většině případů rostlina poranění obroste kalusem a pokračuje v růstu, jako by se nic nestalo. Dokonce i téměř ulomené větve u báze kmene se dají zachránit páskou – často pak na místě praskliny vznikne obří “suk”/“boule” (ztluštěnina) a rostlina může zdárně dokončit životní cyklus. Samozřejmě, pokud se vám větev ulomí úplně a nedrží už na kůře, nezbývá než ji odstranit – v tom případě aspoň poučeni do příště uberte na síle. Menší povrchové oděrky či podélné praskliny na stonku, kde se část dřeně odhalí, ale stonek drží, také raději obalte páskou – zamezíte tím vniknutí patogenů do rány a pomůžete rychlejšímu zacelení.
6. Regenerace a péče po zákroku: Po dokončení supercroppingu ponechte rostlinu v klidu regenerovat. Bezprostředně po ohnutí je běžné, že větve i listy mohou mírně svěsit – rostlina utrpěla drobný šok a potřebuje čas. Zajistěte jí optimální podmínky: správnou zálivku, přiměřenou výživu a dobré klima (teplotu, vlhkost, větrání). Během 24–72 hodin byste měli vidět, že se rostlina vzpamatovává – listy se opět vztyčí k světlu a v místě ohybu začne být patrné zduření (otok), jak se tvoří kalus. Po pár dnech většinou větve zcela obnoví růst, často ještě intenzivněji než dříve (rostlina “přepne na vyšší obrátky” a snaží se zahojit a dohnat ztrátu). Sledujte ohnuté větve pravidelně – jednak kvůli zmíněné fixaci (zda drží), jednak kvůli případným známkám přetrvávajícího stresu. Pokud by listy na ohnuté části dál vadly, žloutly či odumíraly, je něco špatně – zkontrolujte, zda není stonek uvnitř přeražený nebo uškrcený provázkem. Drtivá většina rostlin ale supercropping zvládne a odmění se vám silnějším růstem. Po cca týdnu můžete opatrně sundat pásky z “odlitých” zlomenin (pokud nějaké jsou) a obdivovat masivní “klouby”, které si rostlina na ohnutých místech vytvořila. Tyto knoby jí teď dodají oporu do dalších fází.

Shrnutí postupu: Vyberte vhodnou větev a místo ohybu, stonek mezi prsty promněte a pomačkejte, dokud nezměkne, poté jej ohněte do 90° a zafixujte. V případě prasknutí ihned zalepte páskou. Nechte rostlinu několik dní regenerovat v dobrých podmínkách a sledujte, jak si vede.

Porovnání supercroppingu s jinými metodami

• Low Stress Training (LST – nízkostresové ohýbání): LST je mnohem šetrnější technika, při níž se rostlina jen ohýbá a vyvazuje, ale nijak se neláme ani nestříhá. Cílem LST je podobně jako u supercroppingu rozprostřít rostlinu do šířky a udržet ji nízko, avšak dělá se to postupně a bez velkého stresu. Výhoda: prakticky žádné riziko poškození – i začátečník si to může dovolit, rostlina plynule pokračuje v růstu bez šoků. Nevýhoda: vyžaduje více práce a času – větve musíte často přivazovat opakovaně, jak rostou, a výsledku (ploché “koruny”) dosáhnete postupně. Supercropping oproti tomu vyvolá okamžitý efekt ohnutí, ale za cenu výrazného stresu. V praxi se často kombinuje: nejprve můžete provést supercropping hlavních větví a poté během růstu dále tyto větve LST postupně vyvazovat, kam potřebujete. Obě metody směřují k témuž cíli – rovnoměrný, široký keřík místo vysoké vánočky – jen každá jinou cestou.
• Topping/FIM (zaštipování vrcholku): Topping i FIM patří také mezi HST techniky, ale místo ohýbání se při nich odstraňuje růstový vrchol rostliny (stříhá se špička). Topping vytvoří dvě hlavní větve místo jedné (rostlina se rozvětví do šířky), FIM může i víc (3–4). Tyto metody zpomalí vertikální růst a donutí rostlinu sílit v postranních větvích, podobně jako supercropping dosáhne rozvětvení ohybem. Výhoda: Poměrně jednoduchý zákrok – jedním střihem získáte nové větve a snížíte výšku, rostlina se většinou rychle vzpamatuje a pokračuje v růstu. Nevýhoda: Po každém seříznutí se rostlina musí zotavit a zahojit ránu, navíc se může vytvořit tzv. “dvouhlavý” vrchol, který je méně stabilní (vidlice se pod těžkými palicemi může rozklenout/rozlomit). Supercropping oproti tomu neodebírá žádnou část rostliny – vrcholky zůstanou zachované, jen přehnuté. Rostlina tak neztratí hlavní „vedení“ a všechny ohnuté větve pokračují v růstu, což může vést k ještě více hlavním vrcholům (není limitovaná jen zdvojením jako u toppingu). Na druhou stranu topping je běžnější a snadnější – většina začátečníků zvládne zaštipování spíš než správné ohýbání. Ideální je opět kombinace: např. nejdříve plant vyštípnout (topping/FIM pro více vrcholů) a pak nové narostlé výhony supercropnout do stran.
• ScrOG (Screen of Green): ScrOG je technika využívající síť nad rostlinami, skrz kterou se proplétají větve tak, aby rostly vodorovně a vytvořily jednolitý “koberec” palic. Jde vlastně o průběžné ohýbání – jakmile větvička skrz síť vyroste, ohnete ji pod sítí dál – čímž se docílí velmi ploché a rovnoměrné “canopy”. Výhoda: S malým počtem rostlin lze zaplnit velkou plochu, každá palice má skvělý přístup ke světlu, výnos bývá vysoký. Nevýhoda: Je to pracné a časově náročné – vyžaduje dlouhou vegetativní fázi a neustálou péči, navíc síť ztěžuje manipulaci s rostlinami (nemůžete je volně přemisťovat). Supercropping oproti tomu nevyžaduje žádnou konstrukci, stačí holé ruce, a rostlinu vytvarujete podstatně rychleji (byť třeba ne tak dokonale jako s přízí sítě). ScrOG je nízkostresová metoda – větve se ohýbají časně, když jsou mladé, a postupně, takže rostlina netrpí šoky. Naproti tomu supercropping je rychlý “šok” – ale neuděláte s ním celou plochu, spíš lokálně ohnete pár větví. Ideální využití: když nemáte čas ani prostor dělat poctivý ScrOG, ale přesto potřebujete srazit výšku a rozprostřít pár větví, supercropping to vyřeší. V kombinaci se sítí se dá také použít – ohnete větve a pak je upevníte do sítě.

(Existuje samozřejmě více pěstitelských metod – např. Main-lining (manifold) je další pokročilá technika kombinující topping a LST, Lollipopping zase prořezává spodek rostliny atd. Každá má své místo. Supercropping se dá s mnohými z nich kombinovat, ale to už je pro opravdu zkušené pěstitele a přesahuje rámec tohoto článku.)

Závěr

Supercropping je bezesporu účinná a pokročilá metoda tréninku rostlin, která dokáže při správném provedení dramaticky zlepšit výsledky indoor pěstování – od kontroly výšky až po vyšší výnosy či potentnější úrodu. Zároveň ale jde o “šokovou terapii”, k níž je potřeba přistupovat s respektem. Začínajícím pěstitelům se doporučuje nejprve si osvojit jednodušší techniky (např. LST, topping) a získat cit pro růst rostlin. Pokud jste nováček, ale přesto si chcete supercropping vyzkoušet, zkuste to třeba na jedné z rostlin nebo na méně důležité větvi – ať v případě chyby nepřijdete o celou úrodu. Dbejte našich rad: buďte opatrní, nespěchejte, mějte připravenou pásku a začněte raději s menším počtem ohnutých větví naráz. Při dodržení správného postupu zjištíte, že supercropping není žádná čarodějna – chce to jen pevnou ruku a klidnou hlavu.

Na závěr mějme na paměti, že každá rostlina je unikát. Některá vaše kytka zvládne supercropping „s úsměvem“ a poporoste jako nikdy, jiná se může na pár dní “naštvat” a zastavit. To je normální. Důležité je sledovat signály rostliny a příště případně metodu přizpůsobit (nebo danou odrůdu raději příště trénovat jinak). Supercropping zkrátka musíte dělat s citem – doslova i obrazně. Když to zvládnete, čekají vás bohaté odměny v podobě silných, košatých rostlin a nadité sklizně. Hodně štěstí a pěstu zdar!