Low-Stress Training (LST) neboli „nízkostresové trénování“ je pěstitelská metoda, při níž se rostliny tvarují jemným ohýbáním větví místo jejich radikálního zastřihování. Cílem je usměrnit růst rostliny tak, aby rostla do požadovaného tvaru – košatě, zdravě a s bohatou úrodou. Tato technika vznikla v komunitě pěstitelů konopí, ale principy LST lze úspěšně využít u celé řady rostlin, například u rajčat, paprik, chilli či bylinek. V tomto průvodci si vysvětlíme vše polopatě: co LST obnáší, jaké má výhody, kdy a jak s ním začít a na co si dát pozor v praxi. Metoda je vhodná zejména pro indoor pěstování, kde pomáhá efektivně využít omezený prostor i umělé osvětlení.

Co je Low-Stress Training?

LST spočívá v postupném ohýbání a vyvazování stonků rostliny do vodorovného směru, aby se narušila její přirozená tendence růst jen vzhůru. Na rozdíl od „vysokostresových“ technik, jako je seříznutí vrcholu (topping), nezpůsobuje LST rostlině šok vyžadující několik dní na regeneraci. Místo radikálního řezu jednoduše ohneme stonky požadovaným směrem a zafixujeme je – rostlina tak pokračuje v růstu bez výrazné pauzy. Přístup „low-stress“ tedy znamená, že rostlina není výrazně poškozena ani zpomalena a může rychle reagovat na trénink (často už během několika hodin se ohnuté výhony opět natáčejí za světlem). LST vychází ze zahradnických postupů známých již po staletí – už naši předkové věděli, že usměrňování větví ovocných stromů do vodorovna zlepšuje jejich oslunění a zvyšuje úrodu na jinak zastíněných větvích. Dnes je LST populární hlavně u pěstitelů konopí, kteří ho často kombinují i s dalšími metodami, ale jeho kouzlo může využít každý pěstitel, který chce mít silnější, bohatě větvené rostliny bez drastických zásahů.

Proč používat metodu LST?

Použití LST přináší pěstiteli hned několik výhod, a to jak v podmínkách indoor pěstírny, tak i u rostlin pěstovaných venku. Mezi hlavní benefity této techniky patří:

• Lepší dostupnost světla pro celou rostlinu: Ohnutím hlavního stonku a rozprostřením koruny zajistíme, že světlo proniká i do spodních a vnitřních částí rostliny, takže žádné výhony nezůstávají ve stínu. Každý list tak může efektivně fotosyntetizovat, což zvyšuje vitalitu rostliny.
• Košatější růst místo „vytáhlého“ stonku: Rostlina neroste jen přímo vzhůru, ale spíše do šířky. To znamená více postranních větví a výhonů, které mohou nést květy či plody. Rostlina lépe vyplní pěstební prostor a využije dostupné místo.
• Lepší proudění vzduchu korunou: Otevřenější, široce rozložená rostlina má lepší cirkulaci vzduchu mezi listy, díky čemuž se snižuje riziko vlhkosti, plísní a chorob. Dobře provzdušněná rostlina je obecně zdravější a méně náchylná k napadení škůdci.
• Vyšší výnosy květů či plodů: Díky rovnoměrnějšímu osvětlení a většímu počtu silných výhonů může rostlina nasadit více květů/plodů a lépe je vyživit, což ve výsledku znamená větší úrodu. Pěstitelé konopí běžně zaznamenávají, že LST jim pomohlo zvýšit sklizeň, protože místo jedné hlavní palice získají více vrcholových květů podobné velikosti.
• Nižší a snadno kontrolovatelná výška rostliny: Vyvazováním výhonů dolů udržíte rostlinu kompaktní a nízkou, což je ideální v interiéru s omezenou výškou stanu či skříně. Rostlina se „rozprostře“ do tvaru keře a lépe využije světlo lamp než jedna vysoká štíhlá rostlina, u které jsou spodní patra zastíněná.
• Minimální stres a rychlé zotavení: Jak už název napovídá, LST rostlinu nestresuje tolik jako razantní řez. Při správném provedení nedochází k poškození pletiv, takže rostlina nezpomaluje růst a pokračuje téměř plynule dál. Ohnuté výhony zpravidla během pár dnů zdřevnatí ve své nové poloze a rostlina se přizpůsobí novému tvaru.

Díky těmto výhodám je LST skvělou metodou, jak maximalizovat výsledky pěstování v indoor podmínkách. Není divu, že si získal oblibu u pěstitelů – umožňuje totiž „vytěžit maximum“ z každé rostliny šetrným způsobem.

Kdy začít s LST a pro které rostliny se hodí?

• Načasování je u LST velmi důležité. Obecně platí, že je nejlepší začít trénovat rostlinu v rané vegetativní fázi, kdy je ještě mladá, ale dostatečně silná. Konkrétně se doporučuje začít s ohýbáním zhruba od 3. až 5. patra listů (uzlu) na hlavním stonku. V té době mívá sazenice už dostatečný kořenový systém, aby zvládla menší stres, a její stonky jsou stále pružné a poddajné. Nezačínejte však příliš brzy – u úplně malého semenáčku s pár lístky byste ho mohli snadno poškodit, a ještě nemá smysl tvarovat něco, co teprve poroste. Stejně tak neotálejte příliš dlouho – jakmile stonky zdřevnatí a zesílí, půjdou ohýbat mnohem hůře nebo vůbec. Pozdě po začátku květu už LST neprovádíme, protože rostlina v květu už přesměrovává energii do tvorby květů/plodů a jakákoliv změna tvaru by ji zbytečně brzdila.
• Co se týče druhu rostlin, LST nachází uplatnění u mnoha z nich. Nejčastěji se s touto technikou setkáte v pěstování konopí, ale stejně dobře funguje u rajčat, paprik, chilli i bylinek. Obecně je vhodná pro většinu rostlin, které mají ohebné stonky a rostou více méně kontinuálně (nikoliv například pro saláty či jednoleté byliny, které se nesnažíme tvarovat). Výborných výsledků dosahuje u keříkovitých druhů, kde chceme podpořit bohatší větvení a vyšší násadu květů/plodů. Naopak méně smyslu má LST u rostlin, které tvoří velmi tvrdé dřevo nebo rostou extrémně rychle jedním směrem – ty obvykle na ohýbání nereagují výrazným větvením. Pokud však máte mladou rostlinku s poddajným stonkem a dostatkem času ve vegetativní fázi, je to ideální kandidát pro LST.

Jak provádět LST (krok za krokem)

Pohled shora na mladou rostlinu konopí trénovanou metodou LST – hlavní stonek byl ohnut a vyvázán směrem doprava, postranní větve tak mají prostor růst vzhůru. Nyní si ukážeme, jak postupovat při Low-Stress Trainingu v praxi. K úspěšnému tvarování rostliny nepotřebujete žádné drahé nástroje ani speciální dovednosti – postačí vám pár běžných pomůcek a trpělivost. Připravte si zejména následující:

• Měkké vázací drátky nebo provázky: Klíčové je mít něco, čím ohnuté výhony jemně zajistíte v požadované poloze. Ideální jsou zahradnické drátky potažené gumou či látkou, popř. chlupaté „přípravky“ (používají se např. na čištění dýmek) nebo speciální měkké pásky na rostliny. Vyhněte se tvrdým provázkům či tenkým drátům bez izolace, které by se zařezávaly do stonku.
• Nůžky nebo skalpel: Ačkoliv se při LST zpravidla nic nestříhá, může být občas nutné odstranit překážející list nebo vyřešit ulomený výhonek. Ostré zahradnické nůžky či skalpel poslouží k čistému řezu bez mačkání pletiv.
• Kolíky, spony či tyčky (dle potřeby): Pokud nemáte kde na okraji květináče upevnit drátky, poslouží vám malé spony, háčky nebo kolíčky přichycené k okraji nádoby. U větších rostlin se hodí i opora v podobě bambusové tyčky zapíchnuté v substrátu nebo napnutá síť, k nimž větve vyvážete.
• Trpělivost a šetrnost: Mějte na paměti, že LST není jednorázová akce, ale postupný proces tvarování rostliny během jejího růstu. Pracujte pomalu, opatrně a pravidelně se k rostlině vracejte ji upravit. Odměnou vám bude krásně rostlá, silná rostlina.

Jakmile máme vše připraveno, můžeme se pustit do samotného ohýbání rostliny. Postupujte podle následujících kroků:

1. Ohnutí hlavního stonku: Vyberte hlavní stonek (případně nejvyšší výhon rostliny) a opatrně jej ohněte do strany. Postupujte pomalu a nesnažte se ohnout stonek naráz o 90° – pokud byste příliš tlačili, mohl by prasknout. Ideální je ohýbat postupně v průběhu jednoho až dvou dnů. Tímto krokem zajistíte, že rostlina nebude růst jen kolmo vzhůru, ale začne se tvarovat do šířky. Už v této fázi pokládáte základ budoucímu keříkovitému tvaru.
2. Zajištění ohnutého stonku: Jakmile máte stonek ohnutý v požadovaném směru, zafixujte jej, aby se nevrátil zpět. K tomu použijte připravený měkký drátek či provázek – jeden konec upevněte např. k otvoru v okraji květináče nebo k zapíchnuté tyčce a druhým koncem přivažte ohýbaný stonek. Úvazek by měl držet stonek bezpečně, ale nesmí ho zaškrcovat. Tímto zajistíte, že rostlina nezruší váš trénink tím, že by se narovnala zpět.
3. Pozorování a růst postranních výhonů: Nyní nechte rostlině pár dnů času, aby se adaptovala. Během této doby se začnou spodní a postranní výhony více vytahovat směrem vzhůru za světlem. Ohnutím hlavního vrcholu jste totiž rostlinu přiměli přesměrovat růstovou energii do dalších částí. Prakticky tak dochází k tomu, že se dříve „podřadné“ postranní větvičky stanou novými hlavními výhony. Rostlina začne přirozeně houstnout.
4. Postupné ohýbání dalších větví: Jakmile nové výhony povyrostou a zesílí, můžete je také jemně ohýbat směrem od středu rostliny a vyvazovat je podobně jako původní stonek. Postupujte jeden po druhém – vždy ohněte ten, který přerůstá ostatní. Tím docílíte rovnoměrného, plochého tvaru koruny. Výsledkem by měl být bohatě větvený keřík se spoustou vrcholů v jedné rovině, namísto jednoho vysokého stonku.
5. Pravidelná kontrola a úprava úvazů: Každých pár dní kontrolujte stav rostliny. Výhony poměrně rychle sílí a mohou se za čas zařezávat do původních úvazků. Proto je potřeba provázky postupně povolovat či přemísťovat výš na nová místa, kde je stonek tenčí. Zároveň rostlina stále dorůstá – opakujte tedy ohýbání nových výhonů (případně i opakované přihnutí těch stávajících), dokud nedosáhnete požadovaného tvaru keře. LST není jednorázová operace; spíše rostlinu průběžně formujete během celé vegetativní fáze.

Po několika týdnech tohoto tréninku uvidíte, že vaše rostlina je hustší, zdravější a má mnohem více květů či plodů než kdybyste ji nechali růst přirozeně. Během celého procesu sledujte kondici rostliny – listy by měly zůstávat zelené a vzpřímené, což signalizuje, že vše probíhá v pořádku. Pokud by došlo k nehodě (např. nalomení výhonku), nezoufejte a čtěte dál – v další části si řekneme, jak podobné situace řešit.

Časté chyby při LST a jak se jim vyhnout

Ačkoliv je LST velmi šetrná technika, i zde může dojít k chybám. Dobrá zpráva je, že rostliny jsou poměrně odolné a většinou se i z drobných poškození zotaví. Přesto je lepší chybám předcházet. Zde jsou nejčastější úskalí při Low-Stress Trainingu a tipy, jak je řešit:

• Příliš prudké ohnutí stonku: Začínající pěstitelé někdy nadšení popadnou rostlinu a ohnou stonek skoro naplocho najednou – to je chyba. Výhony jsou sice ohebné, ale ne neomezeně a mohou prasknout či se zlomit. Řešení: Ohejbáme pomalu a postupně, klidně během více dní. Pokud už k prasknutí stonku dojde, nefňukejte – často postačí zlomené místo zpevnit páskou nebo zahradnickým drátkem jako dlahou a rostlina si ránu zahojí.
• Nevhodný vázací materiál: Použít obyčejný tenký provázek nebo drát se může zdát lákavé, ale ostrý materiál se zařízne do rostliny, zvlášť jak sílí. To pak omezuje proudění šťáv a může vážně poškodit stonek. Řešení: Vždy používejte měkké vázací drátky, gumičky, textilní pásky – cokoliv, co má širší plochu a je poddajné. Existují i speciální plastové klipsy na LST, které usnadňují práci.
• Špatné načasování (moc brzy nebo pozdě): Jak už jsme zmínili, trénink na příliš malém semenáčku nemá efekt a na přerostlé, dřevnaté rostlině zase nelze bezpečně provést. Řešení: Dodržte ideální období – začněte ve chvíli, kdy má rostlina 3–5 pater listů a stále roste ve vegetativní fázi. Později než s nástupem květu už nezačínejte.
• Nepravidelná kontrola úvazů: Rostliny rostou rychle a co jste uvázali minulý týden, může být dnes už těsné. Zapomenout povolit drátky je častá chyba, která vede k zaškrcení stonku a zbrzdění růstu. Řešení: Každých pár dní zkontrolujte všechny úvazy a povolte je, případně přesuňte, pokud začínají zarůstat do stonku. Rostlina vám poděkuje rychlým zesílením vyvázaných větví.
• Omezení tréninku na jediný zásah: Někdo ohnul hlavní stonek a tím skončil – jenže rostlina poroste dál a zase by směřovala vzhůru. Jednorázové ohnutí nestačí. Řešení: Pokračujte v tréninku průběžně. Každý týden či dva ohněte a vyvažte nové výhony, případně přitlačte ještě o něco více ty stávající, aby rostlina zůstala široká a nízká. LST je postupný proces, nikoliv jednorázová úprava.

Pokud se budete řídit výše uvedenými radami, nic nebrání tomu, abyste vypěstovali zdravou, košatou rostlinu s bohatou úrodou. A i kdyby se něco nepovedlo ideálně, nezapomeňte, že rostliny jsou poměrně odolné a často si drobná poranění zahojí – důležité je pěstovat s citem a učit se z každé zkušenosti.

LST u rajčat, paprik a konopí

Princip Low-Stress Trainingu je obecně stejný pro všechny rostliny, existují však drobné odlišnosti v aplikaci na různé druhy:

• Rajčata: U rajčat se pěstitelé běžně soustředí na vyvazování ke kolíkům a vylamování postranních výhonků (zálistků), aby rostlina rostla jedním stonkem. LST lze ale využít i u rajčat – zejména pokud chcete pěstovat rajče v omezeném prostoru (třeba indoor ve stanu). Ohnutím hlavního stonku vodorovně podél podpěry či spirálovité mřížky docílíte, že rostlina se rozvětví do šířky a všechny její části budou na světle. I spodní květenství tak dostanou dostatek energie a mohou nasadit a dozrát plody, místo aby zůstala drobná a ve stínu. Pamatujte, že stonky rajčat postupně dřevnatí, proto LST provádějte včas (v prvních týdnech růstu).
• Papriky (chilli): Papriky mají přirozeně keříčkovitý růst a často se zaštipují pro rozvětvení. Low-Stress Training je zde šetrnou alternativou zaštipování. Ohnutím hlavního výhonu mladé papriky podpoříte růst postranních větví, aniž byste museli cokoliv uštipovat. Papriky (včetně chilli papriček) mívají v mládí pružné stonky, takže se s nimi dobře pracuje. Výhodou LST u paprik je, že keřík zůstane nízký, ale bohatě pokvete – světlo se dostane ke všem větvičkám rovnoměrně. I zde platí, že hlavní stonek časem odspodu dřevnatí, takže ohýbejte brzy, dokud jsou rostliny ve fázi intenzivního růstu.
• Díky metodě LST zůstává i kvetoucí rostlina konopí kompaktní, ale vytvořila mnoho stejně velkých vrcholových květů. Konopí: Právě konopí patří k rostlinám, kde LST sklízí největší úspěchy. Konopí má totiž přirozenou apikální dominanci – roste jako „vánoční stromek“ s jedním hlavním vrcholem, který dominuje, zatímco spodní větve jsou zastíněné. Pomocí LST lze tuto dominanci narušit ohnutím hlavního stonku do horizontální polohy a jeho zafixováním. Rostlina se tím přestane soustředit jen na jediný vrchol a všechny postranní větve dostanou víc světla Ty pak reagují prudkým růstem vzhůru a na každé z nich se vytvoří mohutný květ (palice) namísto jednoho centrálního. Při správném provedení tak získáte rovnoměrný „stůl“ z několika hlavních vrcholů namísto jednoho – všechny ve stejné výšce a intenzivně osvětlené. Výsledkem bývá výrazně vyšší výnos z jedné rostliny, protože se využije celý její potenciál. Další výhodou u indoor pěstování je, že takto trénovaná rostlina zůstane nízká a nenarazí vám do stropu stanu, i když má širokou a bohatou korunu. LST lze u konopí kombinovat i s dalšími metodami (někteří pěstitelé např. nejprve zaštípnou hlavní vrchol a pak pokračují v LST, pokud to situace dovolí), ale u samonakvétacích odrůd se naopak doporučuje spoléhat pouze na LST a vrchol nezaštipovat (autos od startu rostou omezenou dobu, a tak je lepší neriskovat jejich brzdění). Celkově vzato se konopí při správném LST odmění mnohem bohatší sklizní kvalitních květů.

Závěr

Low-Stress Training je jednoduchá, ale velmi efektivní metoda, jak zlepšit růst a výnos rostlin – bez složitého vybavení a bez drastických zásahů. Shrňme si postup: v rané fázi růstu postupně ohýbáme a vyvazujeme výhony tak, aby rostlina rostla více do šířky než do výšky; pravidelně upravujeme úvazky a pokračujeme v tréninku, dokud nezískáme požadovaný tvar. Výsledkem je silnější, zdravější rostlina, která lépe využívá světlo i prostor, má více květů či plodů a celkově vás více potěší úrodou. To vše navíc bez velkého stresu pro rostlinu – oproti razantnímu seřezávání je LST šetrná technika, takže rostliny nemají tendenci „zpomalit“ nebo strádat.

Nebojte se tuto metodu vyzkoušet i vy. Rostliny jsou poměrně odolné a odpustí vám drobné chyby, pokud k nim budete přistupovat s citem. Naučíte-li se číst reakce své rostliny a trpělivě ji povedete, LST vám umožní dosáhnout skvělých výsledků i na malém prostoru. Přejeme hodně pěstitelských úspěchů a bohatou úrodu – ať vám rostliny prospívají! ✨