Jaké jsou metody pro pěstování rostlin indoor (série článků)
V této sérii článků se podrobně seznámíte s nejpoužívanějšími metodami pěstování rostlin v indoor podmínkách, díky kterým zvýšíte výnos i kvalitu sklizně. Dozvíte se, jak fungují techniky jako SOG, ScrOG, LST, topping, main-lining, lollipopping a supercropping a která metoda je vhodná právě pro vás. Každá technika je vysvětlena prakticky, s konkrétními tipy a doporučením vybavení potřebného pro úspěšné provedení dané metody.
Co jsou tréninkové metody a proč jsou důležité
Indoor pěstitelé konopí často používají tzv. tréninkové metody ke kontrole růstu svých rostlin. Tyto techniky pomáhají ovlivnit konečný tvar a velikost rostlin tak, aby měly co největší úrodu a zdravý růst. Bez tréninku rostou rostliny přirozeně jako „vánoční stromeček“ – s jedním hlavním vrcholem a menšími postranními větvemi – což v indoor podmínkách není ideální. Cílem tréninku je udržet rostliny nižší, rozvětvené a s plochým vrškem (canopy), aby všechny palice (květy) dostávaly rovnoměrně světlo z pěstební lampy. Díky tomu lze ze stejného osvětlení získat více výnosu. Trénink také pomáhá lépe využít omezený prostor indoor pěstírny a předejít problémům s příliš vysokými či přerostlými rostlinami.
Existuje řada tréninkových metod – od jednoduchých a šetrných zásahů až po pokročilejší techniky. V této příručce si postupně vysvětlíme nejběžnější z nich: Sea of Green (SOG), Screen of Green (ScrOG), Low Stress Training (LST), Topping a Fimming, Main-Lining (Manifold), Lollipopping a Supercropping. U každé metody probereme, v čem spočívá, kdy a jak ji aplikovat, jaké vybavení k ní potřebujete, konkrétní postup krok za krokem, a také nejčastější chyby, kterých se pěstitelé dopouštějí – a jak se jim vyhnout.
Poznámka: Všechny uvedené metody (s výjimkou LST) se obvykle provádějí na fotoperiodických odrůdách konopí. U samonakvétacích odrůd (autoflower) je většina razantních zásahů nevhodná kvůli jejich krátkému životnímu cyklu – u nich se doporučuje hlavně šetrné ohýbání (LST) a případně mírné odlistění, ale ne topping, FIM, ScrOG, SOG či supercropping
Sea of Green (SOG – „Moře zeleně“)
Sea of Green (SOG) je metoda, při které pěstitel na malém prostoru pěstuje větší počet malých rostlin, místo aby pěstoval několik velkých. Cílem je rychle zaplnit pěstební plochu „mořem zeleně“ – tedy vrcholky mnoha rostlin – a co nejdříve přejít do květu. Každá rostlina vytváří jednu hlavní palici a rostliny se netrénují do šířky, takže rostou přirozeně vzhůru. Tato metoda umožňuje rychlé sklizně a efektivní využití prostoru, ale vyžaduje více sazenic a může narážet na legislativní omezení počtu rostlin.
Screen of Green (ScrOG – „Plátno zeleně“)
Screen of Green (ScrOG) je technika, při níž se nad rostliny umístí síť nebo mřížka (screen) a rostoucí větve se skrz ni postupně proplétají vodorovně. Výsledkem je nízký, široký keř, který pokryje celou plochu sítí jednolitým kobercem palic v jedné rovině. ScrOG umožňuje s malým počtem rostlin zaplnit velkou plochu a maximálně využít světlo – všechny vrcholky jsou ve stejné výšce a blízko lampy. Tato metoda vyžaduje delší vegetativní fázi (než se síť zaplní) a průběžnou péči při ohýbání větví, ale odměnou bývají velmi vysoké výnosy z pár rostlin.
Low Stress Training (LST – nízkostresové ohýbání)
Low Stress Training (LST) neboli „nízkostresový trénink“ je velmi oblíbená metoda, zejména pro začátečníky. Spočívá v postupném ohýbání a vyvazování rostoucích větví tak, aby rostlina rostla více do šířky a méně do výšky. Jak název napovídá, jde o techniku s minimálním stresem pro rostlinu – nic se neodřezává ani neláme (pokud se to dělá správně), takže rostlina může plynule pokračovat v růstu. Cílem LST je rozprostřít rostlinu a umožnit, aby světlo proniklo i k spodnějším větvím, které se pak stanou novými vrcholy. Díky LST lze z keříku s jedním vrcholem vytvořit široký keř s mnoha hlavními větvemi (palicemi) a zároveň udržet rostlinu nízko, což je ideální v indooru s omezenou výškou.
Topping a Fimming – zaštipování vrcholu pro více vrcholů
Topping a Fimming jsou metody, při kterých se odstraňuje vrcholek rostliny za účelem jejího rozvětvení. Jde o tzv. high stress training (HST) – rostlinu přímo zastřihnete, což je pro ni stres, ale výsledkem je žádoucí změna růstu. Topping znamená odříznutí úplného vrcholu rostliny (rostoucí špičky) – rostlina pak přestane růst jedním hlavním stonkem a začne vytvářet dvě nové hlavní větve ze dvou nejvyšších postranních pupenů. Fimming (z anglického „FIM“ – údajně akronym pro humorné „Fuck, I Missed“) je podobné, ale místo čistého odříznutí celého vrcholu se odstřihne jen část nového výhonu. Správně provedený FIM způsobí, že z jednoho vrcholu vyraší tři až čtyři nové výhony (místo dvou u toppingu), protože růstový vrchol je částečně ponechán a rozvětví se vícekrát.
Main-Lining (Manifold) – vytvoření hlavního rozdvojení
Main-lining (někdy nazývaný také manifold technique, česky můžeme říci “rozdělování rostliny” je pokročilá tréninková metoda, která kombinuje opakovaný topping a LST s cílem vytvořit symetrickou strukturu větví vycházejících z jednoho místa. Představte si, že z kmene rostliny uděláte jakýsi rozbočovač („hub“), ze kterého paprskovitě vyrůstá požadovaný počet hlavních větví. Všechny tyto větve mají stejnou délku a stejné postavení, takže nesou živiny rovnoměrně – žádná není zvýhodněná. Výsledkem main-liningu je velmi vyrovnaný, plochý keř s mnoha kolmo rostoucími palicemi a bez spodních slabých větví (ty se v rámci procesu odstraňují). Tato metoda dokáže maximalizovat výnos a usnadnit následný ScrOG nebo rovnou sama o sobě vytvoří plochý canopy.
Lollipopping – odstranění spodních pater („lízátkování“)
Lollipopping je prořezávací technika, při níž se odstraňují spodní větve a listy rostliny tak, aby zůstala pouze vrchní korunová část s květy. Rostlina pak vypadá trochu jako lízátko na tyčce – holý stonek a nahoře „hlavička“ listů a palic. Smyslem je, aby rostlina nespotřebovávala energii na spodní patra, která stejně nedostávají dost světla a tvořila by jen drobné nekvalitní palice, tzv. popcorn. Místo toho se všechna energie soustředí do hlavních vrcholů nahoře, které jsou dobře osvětlené a mohou dorůst větší a kvalitnější.
Supercropping – extrémní ohýbání pro kontrolu výšky
Supercropping (česky někdy superkropování) je technika, při níž pěstitel záměrně poškodí vnitřní část stonku větve, aby ji mohl extrémně ohnout, aniž by zcela zlomil vnějšek. Jde o high stress metodu – rostlina utrpí drobné poranění, které se hojí, ale to poranění umožní ohnout větev do požadovaného úhlu. Cílem supercroppingu je několik: srovnat výšku (ohnout příliš vysokou větev dolů na úroveň ostatních), posílit rostlinu (v místě ohybu se vytvoří zacelená „boule“ – kalus – který je pak pevnější a lépe vede živiny), a také někteří pěstitelé tvrdí, že stres ze supercroppingu zvýší produkci pryskyřice v květech.
Jak vybrat správnou pěstební metodu pro vaše indoor dobrodružství?
Zmínili jsme mnoho technik a pro každou jsme sepsali podrobný samostatný článek – možná si teď říkáte, kterou z nich zvolit pro své pěstování. Výběr vhodné metody závisí na několika faktorech: prostoru, času, odrůdě a vašich zkušenostech. Někdy je nejlepší kombinace více metod v menší míře, jindy se plně zaměříte na jednu. V každém jednotlivém článku k dané metodě se dozvíte negativa a pozitiva, což vám může usnadnit výběr nejvíce. Zde je výpis několika hledisek, které berte v úvahu.
- Dostupný prostor (hlavně výška vs. plocha): Máte-li malou plochu, ale dost výšky (např. vysoký úzký prostor), nepotřebujete tolik krotit výšku – v takovém případě stačí topping nebo mírný LST, spíš se snažte využít výšku. Pokud však máte nízký strop a omezenou výšku, jsou nutné metody jako LST, supercropping, ScrOG nebo main-lining, které udrží rostliny nízké a ploché. ScrOG je skvělý, když chcete pokrýt větší plochu s omezenou výškou, protože vše roste horizontálně. SOG naopak vyžaduje dostatek plochy pro více květináčů, ale nepotřebuje tolik výšky, protože rostlinky jsou malé. Pro malý growbox 60×60 cm a výšce jen metr by se například hodil 1–4 rostliny v ScrOGu nebo intenzivní topping+LST. Pro velký growroom s vysokým stropem můžete klidně nechat vyrůst velké keře s minimálním tréninkem a jen je lollipopnout.
- Počet rostlin a legislativa: Pokud můžete pěstovat větší počet rostlin a chcete rychlé cykly, zvažte SOG – mnoho malých rostlin rychle do květu. Jestliže ale máte omezení (legální limit nebo prostě máte jen pár sazenic), vyplatí se maximalizovat výnos z každé rostliny. Pak jsou vhodné metody jako ScrOG nebo main-lining, kde i z 1–4 rostlin získáte velkou úrodu díky tréninku. Například: v zemi, kde smíte 4 rostliny, je populární pěstovat 4 rostliny metodou ScrOG a dostat z nich tolik, co by jinak dalo třeba 12 netrénovaných. Naopak tam, kde počet nevadí, SOG je rychlá cesta ke gramáži, ale zas více práce se sazenicemi a zaléváním mnoha květináčů.
- Čas a požadovaná rychlost sklizně: Potřebujete sklízet co nejdříve? SOG vítězí – nejkratší vegetace, nejrychlejší sklizeň. LST a topping standardně prodlouží růst jen mírně (pár dní až týden navíc). ScrOG a main-lining si vyžádají týdny navíc na trénink. Takže pokud spěcháte, vyhněte se metodám vyžadujícím dlouhé vegetační období. Třeba main-lining není vhodný, když chcete za 3 měsíce hotovo – jen růst by zabral 2 měsíce. Tam raději nechte rostliny skoro být a jen lehce ohýbejte. Naopak pokud vám nevadí pěstovat déle (např. přes 4–5 měsíců celkově), klidně se pusťte do ScrOG main-linu apod.
- Genetika a růstový charakter odrůdy: Indiky bývají nižší, keřovité – ty možná nepotřebují tolik radikálního krocení výšky, spíš se jim prosvětlí spodek (lollipopping) a udělá topping, aby nebyly jen jedna špička. Sativy a sativa-dominantní hybridy mívají tendenci se táhnout do výšky a řídce se větvit – u nich je velmi vhodný topping (nebo i opakovaný), LST a hlavně ScrOG, aby se natáhly do šířky. Také se podívejte, co uvádí seedbanka: některé odrůdy reagují na trénink dobře, jiné hůř. Například křehké odrůdy mohou špatně snášet supercropping (lámou se), tam raději LST. Nebo jsou odrůdy, které moc neodbočují po toppingu – ty je lepší třeba jen ohýbat. Autoflowering odrůdy obecně netopujte ani nedefoliujte silně – nejlepší volba je LST, případně velmi mírný FIM u zkušených pěstitelů jako experiment. U autoflowerů se také často volí mini-ScrOG nebo spíš SoG z více autos najednou, kde se netrénují, jen rostou přirozeně blízko u sebe.
- Zkušenosti pěstitele: Jste úplný začátečník? Začněte zlehka: doporučuji LST jako první trénink – je intuitivní a rostlina si s drobnými chybami většinou poradí. K tomu klidně jedno zaštipnutí (topping), abyste se to naučili (stačí na pár rostlinách, nebo i na jedné a porovnat s netopovanou). Lollipopping je taky docela snadný – prostě odstřihnete spodek, to zvládne každý s citem. Vyhněte se ze startu extrémům jako main-lining (ten vyžaduje plánování a preciznost) a supercroppingu (tam musíte mít cit v prstech, abyste to nezlomili – ne každý začátečník to dá). ScrOG je středně náročný – spíše časově a logisticky (synchronizace růstu), ale pokud rádi věci studujete, můžete ho klidně zkusit i jako nováček, jen si nastudujte detaily a buďte pečliví. Pokročilý pěstitel si pak může dovolit kombinace: např. začne main-linem, pak to hodí do ScrOG, udělá defoliaci, atd., ale to chce už dobře znát, jak rostlina reaguje.
- Cíl pěstitele (výnos vs. kvalita vs. jednoduchosť): Všechny tyto metody obecně směřují k vyšším výnosům kvalitních palic. Pokud vám jde hlavně o maximální výnos, vyplatí se investovat čas do ScrOG či main-liningu – z každé rostliny vymáčknete maximum. Jestli preferujete jednoduchost a nízké riziko, držte se LST a topping – i středně trénované rostliny dají slušný výsledek a riziko zkažení (např. hermení ze stresu) je malé. Pokud vám jde o co největší palice a sílu a nevadí, že jich bude méně, pak určitě lollipopujte – tím sice shodíte vedlejší palice, ale ty vrchní budou extra velké a kvalitní. Pro stealth (nenápadnost) venku jsou vhodné LST a topping, abyste udrželi keřík nízký; uvnitř stealth tolik neřešíme, snad jen pach, ale to s tréninkem nesouvisí.
Kombinování pěstebních metod
Mnoho z popsaných technik se dá kombinovat. Například velmi běžná kombinace je Topping + LST + Lollipopping: zastřihnete špičky pro více větví, pak je ohnete do stran a před květem odstraníte spodek – tím získáte pěkný rovný keř s několika hlavními palicemi. Další kombinací je Main-lining + ScrOG: uděláte manifold 8 větví a ty pak propletete sítí pro naprosto dokonalý plochý porost. LST + ScrOG jsou si blízké a často se dělají spolu (LST pomůže vyplnit rohy sítě atd.). Supercropping můžete vlastně vrznout kamkoli, pokud nastane potřeba – leckdo při ScrOGu i supercropuje pár větví, co se cukají. Jen buďte opatrní, abyste toho nedělali najednou příliš. Co se nekombinuje, je třeba SOG a ScrOG (buď jedno nebo druhé – buď mnoho netrénovaných rostlin, nebo pár trénovaných, obojí současně nemá smysl). Taky main-lining obvykle stojí sám o sobě jako způsob, jak vytvořit tvar, a nepotřebuje topping navíc (on sám je to několikanásobný topping).
Závěr – shrnutí a doporučení
Tréninkové metody jsou mocným nástrojem indoor pěstitele. Umožňují nám přizpůsobit růst konopí podmínkám pěstírny, maximalizovat osvětlení všech částí rostliny a tím zvýšit výnos a kvalitu sklizně. Začátečník by se neměl bát začít s jednoduchými postupy jako je ohýbání větví (LST) a základní zaštipování vrcholu (topping) – rostliny konopí jsou poměrně odolné a s trochou opatrnosti si na nich tyto techniky vyzkoušíte bez újmy. Postupně, jak získáte cit a sebejistotu, můžete zkoušet pokročilejší metody jako ScrOG nebo main-lining a sledovat, jakých úžasných tvarů a výnosů lze dosáhnout.
Každá metoda má své pro a proti: SOG přináší rychlost, ScrOG efektivitu prostoru, LST jednoduchost, topping více větví, main-lining dokonalou symetrii, lollipopping maximalizaci horních palic a supercropping kontrolu neposedných větví. Není „jedna nejlepší“ technika – vše záleží na situaci. Často se vyplatí zkombinovat více postupů v menší míře, aby rostliny měly ideální tvar. Například můžete provést topping pro zdvojení hlavního vrcholu, pak lehké LST, a nakonec lollipopping – tím využijete výhody všech tří a rostlina bude keřovitá, dobře prosvětlená a bez spodního odpadu.
Na závěr si pamatujte pár obecných rad: Trénujte pouze zdravé rostliny (nemocnou nejprve vyléčte, nestresujte ji víc). Sterilita a ostrost nástrojů je důležitá u všech střihů. Méně je někdy více – zejména u defoliací a HST platí, že přehnat to může nadělat víc škody než užitku. Sledujte reakci rostlin: po tréninku vždy monitorujte, jak rostlina reaguje v následujících dnech. Vadnutí, stagnace růstu nebo jiné abnormální příznaky vám napoví, že jste možná byli příliš drsní (nebo odhalí jiný problém včas). Učte se za pochodu – každá odrůda může reagovat trochu jinak, časem získáte zkušenost, co na vaše rostliny funguje nejlépe.
Doufáme, že vám tento přehled tréninkových metod pomůže v pěstování. Nebojte se experimentovat v rozumné míře a najít si svůj optimální způsob. S trochou praxe brzy zjistíte, že dokážete své „zelené miláčky“ tvarovat takřka dle libosti – a odměnou vám budou bohaté sklizně hustých palic. Hodně štěstí a ať vám zahrádka vzkvétá!
Je možné, že se v tomto článku zmiňují pojmy jako konopí nebo související termíny, tento článek je určen výhradně pro vzdělávací a informační účely. Jakékoli informace týkající se pěstování konopí jsou poskytovány s cílem zlepšit zemědělské postupy a nejsou zamýšleny k propagaci, podpoře nebo navádění k nelegálním aktivitám. Pěstování, distribuce a užívání konopí může být součástí nelegální činnosti. My se tu bavíme výhradně a jedině o technickém konopí!