Topping a fimming jsou dvě oblíbené techniky vysokostresového tréninku rostlin (HST), které pěstitelé využívají k podpoře bohatšího větvení a maximalizaci výnosů při indoor pěstování. Obě metody spočívají ve zastřižení hlavního vrcholu rostliny, čímž se změní její přirozený růstový vzorec. Výsledkem může být nižší, košatější rostlina s více hlavními vrcholy namísto jedné dominantní „špičky“. V tomto článku srozumitelně vysvětlíme princip toppingu (úplné seříznutí vrcholu) a fimmingu (částečné seříznutí vrcholu), jejich rozdíly, praktický postup, hojení a regeneraci rostlin po zásahu. Uvedeme také příklady u konopí, paprik (chilli) a rajčat, včetně tipů a upozornění pro začínající i pokročilejší pěstitele.

Co je topping (zastřižení vrcholu)?

• Topping je metoda, při níž se odstraní úplný vrcholový růst rostliny (apikální meristém) – zkrátka seřízneme hlavní stonek na jeho špičce. Tím rostlina ztratí svou dominantu a přesměruje růstovou energii do postranních větví. Prakticky tak z jednoho původního vrcholu vzniknou dva nové hlavní výhony. Kromě těchto dvou nových „kol“ (cola) také zesílí růst spodních sekundárních větví, protože po odstranění hlavního terminálního pupenu se hormon auxin rozptýlí do všech postranních výhonů. Rostlina změní tvar z původní „vánoční jedličky“ s jedním hlavním vrcholem na více rozvětvený keřovitý tvar, což zlepšuje přístup světla k nižším částem a podporuje vyšší produktivitu. Tuto techniku běžně volí zkušení pěstitelé pro navýšení výnosů a kontrolu nad klenbou (canopy), zejména v indoor podmínkách s omezeným prostorem. Nižší, rozvětvené rostliny lépe využívají stacionární osvětlení shora a nezatěžují tolik výšku pěstební místnosti.
• Topping je poměrně jednoduchý zákrok a výsledek je dosti předvídatelný – obvykle získáme dvě hlavní větve místo jedné. U většiny rostlin (např. konopí nebo chilli papriček) lze topping opakovat: nové hlavní výhony po čase opět zastřihneme a tím zvýšíme počet vrcholů ze 2 na 4, ze 4 na 8 atd. Každý takový zásah ale rostlinu stresuje a na chvíli zpomalí růst, proto se doporučuje nechat ji vždy několik dnů až týdnů zregenerovat, než přistoupíme k dalšímu řezu. Ve vegetativní fázi pěstování konopí může aplikace těchto metod prodloužit celkovou délku růstu – počítejte zhruba s 4–6 týdny vegetativního období, pokud plánujete topping nebo fimming za účelem vytvoření bohaté koruny. Je to daň za vyšší počet vrcholových palic, které však ve finále mohou znamenat výrazně vyšší úrodu.

Co je fimming (FIM technika)?

• Fimming (česky někdy také „fimování“) je velmi podobná technika jako topping – cílem je taktéž narušit dominantní vrchol a získat více hlavních výhonů. Rozdíl je v provedení řezu: při fimmingu neodstraňujeme celý vrchol, ale jen jeho část – zhruba 70–80 % růstového vrcholu se seřízne či uštípne a malý kousek nejmladšího listového růstu zůstane na rostlině. Tato zdánlivě „nedbalá“ metoda dostala název FIM podle fráze “Fk, I missed!” (angl. „sakra, netrefil jsem se“), protože původně vznikla náhodou při nepřesně provedeném toppingu – pěstitel omylem uštípl jen část vrcholu, ale rostlina reagovala obrostem více nových výhonů než obvykle. Správně provedený fimming obvykle vede ke vzniku 3–5 nových vrcholů místo dvou, někteří pěstitelé dokonce zaznamenávají i 4 a více nových „kol“ na místě jednoho řezu. Efekt na výnos tak může být ještě vyšší, zejména pokud máte omezený počet rostlin – u mikro pěstitelů s jednou či dvěma rostlinkami je FIM oblíbený způsob, jak maximalizovat počet vrcholových palic.
• Fimming stejně jako topping přesměruje hormony růstu do vedlejších výhonků, takže rostlina se zahustí a rozvětví. Na rozdíl od toppingu však fimovaný vrchol neztratí úplně svou roli – po krátké pauze může původní terminální místo zase částečně pokračovat v růstu. Jinak řečeno, topping trvale odstraní apikální dominantu a rostlina pak roste více do šířky než do výšky, kdežto při fimmingu se hlavní stonek jen dočasně zpomalí a asi po týdnu opět pokračuje v růstu. Z tohoto důvodu fimming neomezí vertikální růst tak účinně jako topping – fimovaná rostlina může stále vytáhnout do výšky, i když nasadí více vrcholů. Také výsledný počet nových výhonů u FIM není vždy zaručen (může být např. 3 nebo 4, někdy i více, dle konkrétní rostliny a přesnosti zásahu), takže fimming je o něco méně předvídatelný a vyžaduje cit pro správné provedení. Pro začátečníky bývá jednodušší začít toppingem a na FIM se případně vrhnout později, až získají jistotu.

Srovnání: Topping vs. Fimming

Obě techniky topping i fimming mají společný cíl – zvýšit počet hlavních vrcholů rostliny a docílit rovnoměrnějšího, keřovitého růstu. Způsob provedení a některé výsledné efekty se však liší:

1. Rozsah řezu: Topping odstraňuje celý vrcholový výhonek (přesný řez), zatímco fimming odstraňuje jen většinu vrcholu (částečný řez) a nechává kousek růstového centra nedotčený.
2. Počet nových vrcholů: Topping zpravidla dá vzniknout dvěma hlavním výhonům z původních postranních pupenů. Naproti tomu fimming může iniciovat tři až pět nových výhonů (někdy i více) vyrůstajících z částečně zachovaného vrcholu.
3. Kontrola výšky: Po toppingu rostlina definitivně ztrácí svůj centrální „jedničkový“ růst a dál se větví spíše do šířky – výsledná výška bývá nižší a lépe kontrolovatelná. U fimmingu se sice růst na pár dnů zastaví, ale brzy může hlavní stonek pokračovat, takže rostlina může dorůst o něco vyšší než po toppingu. Pokud je hlavním cílem zkrotit výšku (např. kvůli limitu prostoru či osvětlení), topping bývá spolehlivější.
4. Stres a regenerace: Obě metody jsou pro rostlinu stresové (jde o high stress training), ale všeobecně vzato topping představuje čistou ránu, která se hojí a rozdvojuje, zatímco fimming je “rozžvýkaná” rána na listovém pupenu. Někteří pěstitelé udávají, že po fimmingu může trvat o něco déle, než se rostlina zotaví a vyraší nové vrcholy, protože zbytek vrcholu se ještě vzpamatovává z poškození. Naopak jiní tvrdí, že fimming je mírnější zákrok – například Paradise Seeds uvádí, že fimovaný vrchol znovu nabere růst již asi po týdnu, zatímco u toppingu trvá déle, než se postranní výhony plně ujmou role hlavních vrcholů. V praxi záleží na kondici rostliny a konkrétní situaci – v obou případech platí, že rostlina potřebuje čas na zahojení a neměli bychom ji hned vystavovat dalším stresům.
5. Předvídatelnost výsledku: Topping má jasně daný výsledek – vždy dostaneme dva nové výhony symetricky pod místem řezu. Fimming je méně předvídatelný; může vytvořit například 4 nové výhonky naráz, ale někdy se může stát, že rostlina zareaguje spíše jako po toppingu (jen dvěma vrcholy a jedním deformovaným listem), pokud se řez nepovede ideálně. Pro začínající pěstitele je proto topping často první volbou a fimming zkoušejí až po osvojení základů.

Kdy (ne)provádět topping a fimming

Načasování je u těchto metod klíčové. Oba zákroky je vhodné provádět pouze ve fázi aktivního vegetativního růstu, kdy má rostlina dostatek energie na regeneraci. Konkrétní doporučený moment se může lišit dle druhu rostliny:

• Konopí (fotoperiodické odrůdy): Topping či fimming se nejčastěji dělá poté, co sazenice vytvoří 3–5 patra (uzly) listů. To obvykle odpovídá zhruba –4. týdnu vegetativní fáze, kdy už má rostlina rozvinutý kořenový systém a dostatečně silný stonek, aby zákrok zvládla. Nikdy netopovat semenáčky v úplně ranném stadiu (1–2 pravé lístky) – hrozí tím vážné zakrnění či úhyn rostlinky. Stejně tak se topping ani fimming zásadně neprovádí během květu – v období kvetení by rostlina utrpěla šok a odstraněním vrcholu byste přišli o část očekávané sklizně. Pokud potřebujete během květu usměrnit výšku, volí se jiné postupy (ohnutí větví, vyvázání). U konopí obecně platí, že jakýkoli řez nebo trénink se má završit před přechodem na květ, aby měla rostlina čas vše zacelit a nasměrovat energii do tvorby květů.
• Konopí (samonakvétací odrůdy): U autoflowering variet se topping ani fimming nedoporučuje, protože tyto rostliny mají velmi krátkou vegetativní fázi a začnou kvést podle věku (ne podle fotoperiody). Zásah by je mohl zbrzdit natolik, že nestihnou dorůst do potřebné velikosti a výsledkem by byl malý výnos. Vzhledem k automatickému a rychlému cyklu je lepší u „automatů“ volit nízkostresové techniky (LST, ohýbání) nebo je nechat růst přirozeně.
• Papriky (chilli papričky a jiné odrůdy rodu Capsicum): Při pěstování paprik se topping (často se říká také zaštipování vrcholu paprik) provádí relativně brzy, jakmile má sazenice zhruba 6–8 pravých listů. To značí, že už dobře zakořenila a zvládne se po seříznutí rozvětvit. Neprovádějte řez na zcela malých či oslabených sazenicích – pokud paprička ještě nemá několik pater listů nebo je churavá, topping jí spíše uškodí. Ideální čas je brzká růstová sezóna, kdy rostlina teprve začíná bohatě přirůstat. Naopak během květu a plození paprik už se zaštipování nedělá. Jednak byste tím odstranili potenciální květy či lusky, a také rostlina v této fázi směřuje energii do plodů – pokud by musela ještě hojit ránu a tvořit nové větve, oddálilo by to sklizeň a mohlo snížit úrodu.
• Rajčata: U rajčat se topping používá trochu jinak (více viz níže), ale obecně platí omezení podobná. Pro zvýšení počtu větví se někdy doporučuje zaštípnout vrcholek mladé rostliny, ale není prokázáno, že by to zvýšilo počet plodů – rajče přirozeně obrazí postranními výhony i bez zaštipování. Klasické tyčkové (indeterminantní) odrůdy se obvykle toppují až ke konci sezóny, kdy rostlina dosáhla požadované výšky nebo se blíží první mrazy. Odstraněním vrcholu v té době donutíte rajče ukončit růst do výšky a soustředit energii do dozrávání stávajících plodů. Nikdy netopujte keříčková (determinantní) rajčata během sezóny – ty mají daný omezený růst a nasazují plody naráz; seříznutí by přímo ubralo část potenciální úrody. U keříčkových rajčat byste toppingem ničeho nedosáhli (jen menšího keře), zatímco u tyčkových má smysl pouze jako zásah pro omezení dalšího růstu (např. ve skleníku, když už rostlina vyrostla až ke stropu, nebo venku na konci sezóny).

Shrnutí: Topping či fimming provádějte jen na zdravých, silných rostlinách ve vegetativním růstu, které mají dost listů a kořenů, aby se vzpamatovaly. Vyhněte se zásahu u rostlin stresovaných (škůdci, suchem, nemocí) – nejprve je dostaňte do kondice. Neřežte rostliny, které už kvetou či plodí, pokud cílem není specificky ukončit jejich růst (viz rajčata). Pamatujte, že každý řez oddálí sklizeň – rostlina nejdřív investuje energii do regenerace a až pak do květů/plodů. Tato investice se později vrátí ve formě vyššího výnosu, ale musíte jí dát čas.

Jak provést topping v praxi

Topping vyžaduje přesné a čisté provedení řezu. Budeme potřebovat ostrý sterilizovaný nástroj – ideálně zahradnické nůžky nebo žiletku. Tupé nebo špinavé nástroje mohou stonek rozmačkat či zavléct infekci. Před střihem nástroj vydesinfikujte (např. lihem). Samotný postup je následující:

1. Identifikujte místo řezu: Najděte na hlavním stonku vhodný bod, kde provedete řez. Nejčastěji se řeže těsně nad některým uzlem (párem listů/větví) – například nad 4. nebo 5. patrem listů, pokud je rostlina dostatečně velká. Zajistěte, že pod místem řezu jsou alespoň dva silné postranní výhony, které převezmou roli nových vrcholů.
2. Proveďte čistý řez: Jednou rukou jemně přidržte stonek pod místem řezu a druhou rukou rychle stříhněte či seřízněte vrchol. Řez veďte naplocho (horizontálně), cca 3–5 mm nad uzlem, abyste nepoškodili pupeny postranních větví těsně pod tím. Odstřižen by měl být celý vrcholový špičkový růst – zpravidla to znamená odstranit poslední menší patro listů i s růstovým vrcholem.
3. Další péče: Po řezu by rostlině měly zůstat dva postranní výhonky těsně pod místem střihu – tyto dvě větve nyní začnou růst jako nové hlavní vrcholy. Místo řezu nechte volně zaschnout, neaplikujte žádné přípravky (většina rostlin si s tím poradí sama a rychle ránu zacelí kalusem). Rostlinu umístěte zpět do optimálních podmínek – dostatek světla, přiměřená zálivka a slabá výživa pomohou regeneraci. Během dalších dní pozorujte, jak se růst obnovuje – zprvu se může na pár dnů zastavit, ale brzy by postranní větve měly začít dohánět výšku a rána na stonku se zatáhne.

Ukázka techniky toppingu na schématu konopí: Červená linie znázorňuje místo řezu – celý vrchol je odstraněn těsně nad node (uzlem), takže dvě postranní větve pod řezem převezmou růst jako nové hlavní koly.

1. Opakování (volitelně): Jakmile nové hlavní výhony povyrostou a vytvoří opět několik vlastních pater, můžete topping zopakovat na každém z nich, chcete-li ještě více zvýšit počet vrcholů. Vždy ale dodržte pauzu alespoň 1–2 týdny mezi jednotlivými zásahy, aby se rostlina stihla vzpamatovat a nezastavila růst úplně. Pro většinu indoor pěstitelů stačí 1–2 toppingy k dosažení požadovaného keřovitého tvaru. Dál už je vhodné nechat rostlinu volně růst nebo přejít na šetrnější trénink (ohýbání větví apod.), aby palice měly čas dorůst do sklizně.

Jak provést fimming v praxi

Fimming lze provést buď nehty prstů (zaštipnutí), anebo také nůžkami – důležité je neodstranit celý vrchol, ale jen jeho většinu. Doporučuje se opět pracovat sterilním nástrojem pro případ střihu. Postup je tento:

1. Připravte rostlinu: Ujistěte se, že rostlina má dostatečnou velikost (minimálně 4–5 pater listů, lépe 6 a více) a je zdravá. Vyberte si nejvyšší vrcholový růst na hlavním stonku, případně lze fimovat i některý silný postranní výhon, chcete-li rozvětvit konkrétní větev.
2. Stisk a střih: Jemně prsty snižte listy vrcholového výhonku k sobě – cílem je sevřít ty nejmladší lístky na špičce, abyste je jedním střihem zkrátili. Poté vezměte ostré nůžky a odstřihněte cca 75 % délky toho nového vrcholu. Prakticky řečeno, stříháte trochu níže, než byste stříhali při toppingu – část nejmladších drobných lístků na samotné špičce necháte, takže řez není těsně nad node, ale přímo skrz vrcholový výhonek. Ujistěte se, že jste ponechali malý kousek nového růstu nepoškozený (většinou to vypadá jako zbytek rozstřižených lístečků uprostřed vrcholu). Právě z tohoto zbytku pak vyraší více nových větviček.
3. Nechte rostlinu reagovat: Po fimování nevznikne tak hladká „vidlička“ jako po toppingu. Na vrcholu uvidíte roztřepený zbytek listů, který vypadá trochu jako by byl ožrán – to je v pořádku. Rostlinu vraťte do dobrých podmínek a nedělejte do ní další zásahy alespoň týden. Během 5–7 dnů by se měly z oné „ožužlané“ špičky začít objevovat nové výhonky (zpravidla tři až čtyři) a rostlina obnoví vertikální růst. Pokud by se zdálo, že rostlina reaguje pomalu, buďte trpěliví – každý jedinec může reagovat trochu jinak. Důležité je ji nyní nestresovat ničím dalším (nepřesazovat, nepřehnojit apod.).

Schéma fimmingu na konopí: Červená čára znázorňuje seříznutí přibližně \~75 % vrcholu – všimněte si, že oproti toppingu zůstává malý kousek výhonu. Právě z této části pak vyraší vícero nových vrcholků.

1. Další fimování: Stejně jako topping lze i fimování provést opakovaně na nových výhonech, pokud rostlina má dost času ve vegetativní fázi. Někteří pěstitelé kombinují obě techniky – např. nejprve rostlinu otopují a jakmile se nové hlavní větve rozrostou, provedou fim na jejich koncích pro maximální zahuštění koruny. Mějte však na paměti, že každý další zákrok kumuluje stres. Pokud plánujete dlouhou vegetativní fázi (například u indoor pěstování mamatek či SCROG techniky), můžete fimovat opakovaně a tím získat velmi hustý porost. Při běžném pěstování ale obvykle stačí jednorázový fim a následně už jen běžná péče, aby rostlina mohla dorůst do fáze květu.

Hojení a regenerace po řezu

Po provedení toppingu či fimmingu je potřeba dát rostlině čas na zotavení. Jedná se o invazivní zásah, a tak se může v následujících dnech zdát, že se růst téměř zastavil – to je normální. Rostlina nejprve zahojí ránu a přesměruje hormony (auxiny, cytokininy) do nových růstových vrcholů, teprve poté znovu nabere intenzivní tempo růstu. U konopí trvá obvykle 5–7 dnů, než se po fimování vrátí k normálnímu růstu; u toppingu může být pauza podobná či o něco delší, než se plně aktivují postranní pupeny. Papriky po zaštipu často začnou tvořit nové větve během 1–2 týdnů. Rajčata reagují na seříznutí vrcholu tím, že prostě zastaví růst hlavní stonky a pokračují postranní výhony (které u tyčkových rajčat běžně vyštipujeme, pokud je cíl vést rostlinu na jeden výhon). Každopádně platí, že trpělivost je klíčová – nesnažte se proces urychlit dalším řezem nebo zbytečným hnojením.

Během regenerace udržujte optimální podmínky: dostatek světla (nikoli však přehnaně silné hned po zákroku – pokud používáte velmi intenzivní osvětlení, možná lehce snižte stres z osvětlení prvních 24 hodin), přiměřenou vlhkost a dobré proudění vzduchu. Zalévejte normálně, rostlina nyní nepotřebuje extra vody, spíše ocení stabilitu. Můžete jí pomoci mírným přidáním vitamínů (někteří pěstitelé používají např. vitamín B1, mořské řasy či jiné anti-shock doplňky, ale není to nezbytné). Důležité je, aby místo řezu zůstalo čisté – nezanášejte do něj nečistoty, zbytečně se ho nedotýkejte. Rostlina si vytvoří ochrannou tkáň (kalus) poměrně rychle sama. Riziko infekce je nízké, pokud jste pracovali sterilním nástrojem a pěstební prostředí je čisté, ale otevřená rána může lákat patogeny, proto udržujte dobré hygienické podmínky.

Po několika dnech až týdnu byste měli vidět jasné známky regenerace: u toppingu dvě nové výhonky míří vzhůru a sílí; u fimmingu více menších nových vrcholků vyrůstá z rozstřižené špičky. Jakmile rostlina obnoví energický růst, můžete pokračovat v běžné péči a případně aplikovat další tréninkové metody (např. ohýbání větví – LST, vyvazování do sítě – ScrOG apod., které pomohou udržet všechny nové vrcholy v rovnoměrné výšce). Pamatujte, že rostlina bude mít více těžkých vrcholů, takže později v květu může být potřeba větve mechanicky podpořit kolíky nebo sítí, aby se pod vahou palic nelámaly. To je však pozitivní problém – znamená to, že jste odvedli dobrou práci a rostlina využila trénink k maximální plodnosti.

Topping a fimming u různých rostlin

Jak jsme zmínili, topping a fimming lze využít u více druhů rostlin. Nejčastěji se s nimi setkáte v kontextu pěstování konopí, ale stejně tak je využívají pěstitelé chilli papriček nebo okrajově i pěstitelé rajčat či jiných plodových rostlin. Níže uvádíme praktické poznámky pro konkrétní rostliny:

Konopí (cannabis)

• U konopí patří topping a fimming k nejrozšířenějším pěstitelským technikám pro indoor i outdoor. Konopí má přirozeně tendenci tvořit jednu hlavní palici (cola) na vrcholu a další menší po stranách. To není ideální pro indoor pěstírny s umělým osvětlením shora – spodní části rostliny by zůstaly zastíněné a méně výkonné. Právě proto pěstitelé konopí hojně využívají topping (případně fimming), aby změnili tuto „jednohlavou“ strukturu na vícehlavý keřík, který efektivněji zachytí světlo a přinese vyšší výnos. Topping u konopí dokáže zdvojnásobit počet hlavních palic po každém řezu – např. z jedné získáte dvě, z dvou čtyři atd. Fimming může přinést ještě více vrcholů najednou, což se hodí třeba u omezeného počtu rostlin (např. když pěstujete jen jednu dvě rostliny, můžete fimováním z každé „vytáhnout“ maximum vrcholů).
• Je dobré vědět, že u fotoperiodických odrůd konopí (ty, které kvetou na základě režimu světla) se topping/fimming staly standardní praxí mnoha pěstitelů. Vyšší výnosy, jednotnější baldachýn a lepší prostup světla k nižším větvím jsou hlavními benefity. Tyto metody fungují výborně v kombinaci s dalšími tréninkovými technikami – často se následně větve ohýbají (LST – Low Stress Training) a rozprostírají do šířky (ScrOG – Screen of Green), čímž se dosáhne rovnoměrného „stolu“ palic v jedné rovině. Výsledkem může být výrazně vyšší sklizeň z jedné rostliny oproti netrénované rostlině. Pozor u samonakvétacích odrůd: jak již bylo řečeno, ty nemají dost času na zotavení a toppingem byste jim výnos pravděpodobně snížili. U nich se raději využívá jen lehké ohýbání vrcholu, aby se podpořily spodní větve, ale neprovádí se invazivní řez.
• Z praxe pěstitelů konopí plyne ještě jedno varování – některé odrůdy (strainy) snášejí HST lépe než jiné. Většina hybridů reaguje dobře, ale občas se najde rostlina, která i po správném topping/fimming prostě neroste tak bujně nebo se „zasekne“. Nenechte se odradit jedním neúspěchem; příště zkuste jiný strain, případně zkontrolujte, zda podmínky (světlo, teplota, živiny) byly ideální pro regeneraci.

Papriky (chilli, sladké papriky)

• U chilli papriček a obecně rodu Capsicum se topping (zaštipování hlavního výhonu) používá zejména k tomu, aby rostliny rostly kompaktněji a bohatěji se větvily. Mladé papriky mají tendenci vytáhnout jeden hlavní stonek a teprve později se rozvětvovat. Zásahem do vrcholu lze podnítit, aby energii investovaly do bočních výhonů a vytvořily tak stabilnější, hustší keřík. Více větví znamená více květů a potažmo plodů – ve výsledku tedy může jeden zaštip utržené papriky zvýšit celkový počet papriček, které sklidíte. Pěstitele také těší, že takové rostliny jsou nižší a odolnější – nejsou tak náchylné k poléhání nebo zlomení větrem, protože nevytváří jednu dlouhou slabou větev, ale spíše robustní keřík. Další pozitivum je, že hustší olistění (do určité míry) chrání půdu a plody před přímým sluncem a zároveň lepší airflow uvnitř keře může snížit riziko některých plísní.
• Je však férové zmínit i možné nevýhody toppingu paprik. Někteří pěstitelé pozorují, že zaštípnuté papriky sice dají více plodů, ale ty bývají menší. Pokud je vaším cílem mít co největší papriky (třeba u obřích odrůd), topping by mohl být kontraproduktivní – podpoří spíše kvantitu na úkor velikosti plodu. Dále platí, že po toppingu paprik nastává menší zpoždění v nasazení prvních květů a plodů. Rostlina se cca o 1–2 týdny zdrží tím, že regeneruje a tvoří nové větve, takže první úroda přijde trochu později než u nezasahované papriky. Z dlouhodobého hlediska to dožene počtem plodů, ale sezónu to může protáhnout. Pokud pěstujete papriky v krátké sezoně nebo máte omezený prostor, zvažte, zda se topping vyplatí. V každém případě zaštipujte papriky jen v rané fázi růstu (před květem) a jen rostliny v dobré kondici. Po seříznutí vrcholu obvykle paprika vytvoří několik kosterních větví; jak tyto narostou, můžete je lehce vyvázat od sebe, aby si vzájemně nestínily. Výsledkem by měla být pěkně rozložitá rostlina obsypaná květy a plody. V době, kdy plody dozrávají, počítejte s tím, že větve mohou být těžké – klidně podepřete hlavní větvení, aby se pod tíhou úrody nevylomilo (např. oporou nebo vyvázáním ke kůlu).

Rajčata

• Topping rajčat je speciální kapitolou. V klasickém zelinářství se u rajčat často dělá pravý opak – vyštipují se postranní výhony (zálistky), aby se rostlina soustředila na jeden hlavní stonek a plodila velká rajčata. Přesto existují situace, kdy má smysl i topping – tedy seříznout vrchol rajčete. Týká se to však pouze tyčkových (indeterminantních) odrůd. Tyčková rajčata rostou neomezeně do výšky a za příznivých podmínek by pokračovala v růstu a nasazování stále nových květů až do zámrazu. Ke konci sezóny (typicky koncem léta) už ale nové květy nestihnou vytvořit zralé plody. Pěstitelé proto často zaštipují vrcholy všech hlavních výhonů asi měsíc před poslední očekávanou sklizní. Tím donutí rostlinu přestat tvořit další květy a veškerou energii nasměrovat do dozrávání již nasazených rajčat. Tato taktika může urychlit dozrání plodů a zlepšit jejich kvalitu – rostlina už „nemá jiné možnosti“, kam investovat energii, než do stávajících plodů. Dalším důvodem pro topping rajčat může být omezení výšky: ve skleníku, kde rajče doroste ke stropu, nebo na zahradě, kde se příliš rozbujelo a hrozí poléhání, je možné vrcholy seříznout, aby dál nerostly.
• Je však nutné zdůraznit: Topping rajčat obecně nezvyšuje celkový výnos. U keříčkových (determinantních) odrůd dokonce výrazně sníží úrodu, protože ty plodí na konci svých výhonů – pokud je seříznete, přijdete o část květů. U tyčkových rajčat můžete docílit kompaktnějšího vzrůstu a možná o pár plodů více na menší rostlině, ale studie ani praxe nepotvrzují, že by brzké zaštípnutí sazenice vedlo k více rajčatům. Experimenty ukazují, že když zaštípnete rajče v mládí, dostanete sice nižší a hustší rostlinu se dvěma hlavními stonky, ale počet plodů bude v součtu podobný (ne-li menší) oproti rostlině s jedním stonkem – rozdíl je jen v tom, že plody mohou být menší a dozrají později. Z toho důvodu se topping rajčat jako způsob zvýšení výnosu příliš nedoporučuje. Pokud chcete více plodů, je lepší zasadit víc rostlin nebo zvolit plodnější odrůdu, než zkoušet „rozvětvit“ jednu sazenici.

Shrnuto: Rajčata topujte jen, pokud potřebujete zastavit jejich růst – buď kvůli výšce, nebo kvůli ukončení sezóny. Například koncem léta zaštipněte vrcholy a ponechte na rostlině jen listy nad posledním nasazeným plodem (pár listů nechte pro výživu a proti úpalu). Tím zajistíte, že všechny síly půjdou do dozrání těchto rajčat. Ve skleníku zase seřízněte hlavní výhon, jakmile dosáhne stropu, a nechte rostlinu plodit na patrech pod tím. Keříčková rajčata netopujeme vůbec – u nich byste tím přišli o většinu sklizně. Topping rovněž není nutný pro zdraví rostliny – jedná se čistě o pěstitelský zásah dle potřeby. Kdo pěstuje rajčata pro radost a má dost prostoru, ten je klidně může nechat růst přirozeně bez jakéhokoli zaštipování; rostlina si obvykle poradí (jen může být obtížně zvladatelná velikostně).

Závěr

• Topping a fimming jsou užitečné nástroje pěstitelů, které při správném použití vedou k bohatšímu větvení rostlin, rovnoměrnějšímu růstu a potenciálně vyšším výnosům. Pro začínající pěstitele může znít drasticky „uříznout vrchol rostliny“, ale jak jsme popsali, rostliny jako konopí či papriky na to reagují pozitivně – vytvoří se z nich hustší keříky plné nových květů nebo plodů. Klíčem je správné načasování a provedení: rostlina musí být zdravá, v růstu a řez musí být čistý a precizní. Dále jí musíme dát čas na zotavení a dobré podmínky, aby mohla potenciál více vrcholů naplno využít.
• Pro nováčky doporučujeme začít toppingem na pár rostlinách a sledovat, jaký bude rozdíl oproti netrénovaným. Získáte tak cit, jak rostlina reaguje. FIM techniku zkuste, až si budete jistější, protože vyžaduje správně odhadnout místo řezu. Každopádně obě metody stojí za experiment – v malém indoor pěstebním prostoru dokáží značně zvýšit efektivitu využití světla a přinést více úrody na jednu rostlinu. Pamatujte jen, že ne vždy jde o závod v počtu vrcholů – někdy méně může být více, hlavně pokud by přetrénování mělo rostlinu příliš zpomalit.
• Na závěr popřejeme, ať se vám topping či fimming vydaří. Sledujte své rostliny, učte se z jejich reakce a nebojte se postupně zdokonalovat své pěstitelské dovednosti. S časem zjistíte, která metoda vám vyhovuje víc a v jakých situacích ji použít. Zdravé, košaté rostliny s mnoha vrcholy jsou pak zaslouženou odměnou za váš pečlivý přístup k pěstování. Hodně štěstí a bohatou úrodu!

Zdroje: Tato doporučení a informace vycházejí z ověřených zahraničních zdrojů a pěstitelských příruček. Můžete si přečíst např. detailní srovnání topping vs. fimming od Royal Queen Seeds, návody od Paradise Seeds, nebo zahradnické rady k zaštipování paprik a rajčat. Tyto zdroje poskytují hlubší vhled do problematiky a potvrzují zde uvedené postupy. Doufáme, že vám článek pomohl vše pochopit „po lopatě“ a že teď už víte, jakou pěstební metodu zvolit pro své zelené svěřence. 🌱💚