Jakmile začnete pěstovat rostliny indoor (uvnitř místnosti), budete potřebovat vědět, jak je správně opylovat. Zjistíme neobyčejné techniky, pomocí kterých můžeme zvýšit výnos zeleniny až o 55%. Jak vlastně funguje opylování a proč k němu musí docházet aby rostlina začala plodit a které rostliny nepotřebují opylovat protože si vystačí samy? Od základní botaniky až po praktické a užitečné rady jak uměle opylovat rostliny při pěstování indoor.
K čemu opylování slouží a kdy je potřeba ?
Nejprve byste měli byste pochopit důvody, proč je opylování pro některé rostliny nezbytné. Opylení je součástí reprodukčního cyklu a je nezbytné pro všechny rostliny, aby mohly produkovat plody nebo semena, protože spojuje samčí a samičí buňky.
U běžných listnatých nebo kvetoucích pokojových rostlin tedy pravděpodobně můžete tuto povinnost nechat být a nestarat se o ni. Ale pro každého, kdo chce semena pro množení svých oblíbených rostlin nebo pěstuje plodovou zeleninu (jako jsou okurky, papriky, rajčata atd.), musíte opylení umožnit, jinak vaše rostliny nic nevyprodukují.
Trocha (odborné) botaniky
Než se pustíte do umělého opylování, měli byste se zhruba seznámit s anatomií květu, abyste věděli, na co se zaměřit. Aniž bychom vás zatěžovali botanickými schématy, snadno pochopíte základy.
Když se podíváte dovnitř typického květu, uvidíte několik jemných vláken. Jedno by mělo být uprostřed a kolem něj několik menších. To prostřední je stigma, samičí část, která vede k vaječníkům uvnitř květu.
Ostatní jsou tyčinky, kde se tvoří samčí pyl. Samotný pyl je takový jemný žlutý prach.
Technicky vzato, pyl (samčí) musí být vnesen do vaječníku (samičího) květu, což platí pro všechny rostliny. Zdá se to jednoduché, ale je v tom trochu háček. Ne všechny rostliny mají úplně stejný způsob opylení.
Existuje několik variant procesu opylení. Pravé samosprašné rostliny vytvoří květy, u nichž může pyl zůstat uvnitř květu a opylit vlastní tyčinku. V těchto případech může dokonce dojít k opylení ještě předtím, než se květ vůbec otevře.
U jiných rostlin se stále jedná o samosprašné rostliny, ale pyl se musí přemístit od svého zdroje k jinému květu na téže rostlině. Ve všech ostatních případech stačí přenést pyl z květu jedné rostliny na jiný květ na jiné rostlině, i když se stále musí jednat o stejný druh rostliny.
Existuje ještě jedna situace, kdy rostliny vytvářejí zcela oddělené samčí a samičí květy. Většina pokojových rostlin takto nefunguje, ale pokud ve skleníku pěstujete nějakou zeleninu, například dýně nebo melouny, může to být problém.
Doufejme, že se vám podařilo tuto malou lekci botaniky vstřebat a pochopit základy. Nejčastější situace bude, když se pyl potřebuje přesunout z květu na jedné rostlině na květ na jiné rostlině.
Co jsou samosprašné rostliny - samoopylení ?
Samoopylení znamená, že rostlina obsahuje samčí i samičí reprodukční části, takže se může opylovat sama. Jinými slovy, samosprašné rostliny NEpotřebují k opylení svých květů opylovače, jako jsou včely nebo jiný hmyz.
Pyl se tedy hromadí na samčích prašnících, prašníky jsou klíčovou součástí rozmnožování kvetoucích rostlin, protože právě ony produkují pyl. Aby došlo k úspěšnému oplození, musí pylová zrnka přilnout k samičímu pysku.
Stigma je část pestíku, kde pyl vyklíčí - jinými slovy, po zasazení do půdy po určitou dobu nečinnosti vyklíčí semeno.
Některé samosprašné rostliny potřebují malou pomoc, například tyto:
- papriky
- rajčata
- lilky
Existuje však několik rostlin, jako je hrách, fazole a salát, které NEvyžadují žádnou pomoc při opylování při indoor pěstování.
Chápu, že jsem vás všemi těmi informacemi o anatomii rostlin nejspíš přetížil, ale přesto je to docela fascinující! Zvlášť když jde o to, že rostliny se mohou samy opylit! Ale to už by z té teoretické části stačilo, přejdeme k praktické části o umělém opylování rostlin.
Techniky opylování rostlin indoor
Jakmile se rozhodnete, že vaše pokojové rostliny potřebují opylit, je třeba se zeptat, jak na to.
- Pokud se jedná o samosprašné rostliny, u nichž může pyl zůstat v jednom samčím/samčím květu, jako jsou některé odrůdy rajčat, je postup jednoduchý. U rostlin, které jsou venku, stačí malý vánek, aby se květy zatřásly natolik, že se pyl dostane z tyčinek na tyčinku. V pěstební místnosti která je izolovaná může být tento proces obtížný, protože se tam samovolně vítr nevyskytuje.
V takovém případě stačí, když rostlinami jemně zatřesete a dáte pozor, abyste je při tom nepoškodili. Dalším způsobem, jak pyl setřást, je použít elektrický zubní kartáček, který za chodu přiložíte k rostlině. Vibrace jsou dostatečně silné na to, aby pyl uvolnily, aniž by se stonky nebo listy příliš pohnuly. Sami můžete při tomto umělém opylení vidět jak se z květu sype jemný žlutý prášek.
- U rostlin, u kterých musíte pyl skutečně přemisťovat, budete muset změnit taktiku. Obvyklou a nejúspěšnější technikou je použití jemného, měkkého štětce a jemné přenášení pylu z tyčinky jednoho květu na tyčinku druhého.
Jak jsem popsal dříve, musíte se zaměřit na přesun pylu na centrální tyčinku uvnitř květu. Pokud máte co do činění s velmi malými květy, je téměř nemožné to přehlédnout. U větších květů však potřebujete mít pevnou ruku, abyste se zaměřili na stigma, jakmile máte štětec naplněný pylem.
- Alternativní metoda, která se ale týká velkých pěstebních místností nebo venkovních prostorů je opylování foukačem na listí. Ano vím jak to zní, ale čtěte dál. Zejména u rajčat a jahod může použití foukače listí zvýšit výnos rajčat o 55 % - to je opravdu působivý výsledek. K dosažení tohoto výnosu se používal foukač listů s nízkým nastavením a pohybem sem a tam asi 2 až 3 metry od rostliny (míříme na květy), celý tento proces provádíme méně než 20 sekund. Pěstitelé jahod v interiérech používají ke zvýšení produkce také foukače listů spolu s elektrickými opylovacími hůlkami.
Tip redakce: pokud pěstujete ve standardním pěstebním stanu nebo skříni, postarejte se abyste tam měli cirkulační ventilátor, který se postará o vytváření umělého větru a tak pomůže automaticky opylovat samosprašné rostliny jako rajčata nebo papriky.